Naši sousedé, nepřátelé paní dokonalé

V pondělí večer se Hvězdopravec vrátil po měsíci zase domů. Dalekohled si žádá na začátku našeho pobytu skutečně své. Kromě toho, že jsem ráda, že je doma, mi také svitla naděje, že se v naší kuchyni konečně bude dát vařit jinak než po africku sedíc na bobku a že zmizí nekonečné a nenáviděné krabice s věcmi do nově zakoupených skříní, které spolu vybereme. Zkrátka, že po třech měsících žití jako žena z kočovného kmene, vneseme do našeho života trochu civilizace.

Jenže on ten pokrok zase nejde tak rychle. V pátek byl konečně čas na přidělání dvou polic v kuchyni, což slibovalo, že budu moci krabici plnou náhodně naházených dóz s moukou, kafem, kořením a všemi potravinami vzorně jako ta nejdokonalejší hospodyňka vyrovnat do neméně vzorných řad a že pokaždé, když budu vařit, místo krtkovského hrabání v bedně, zatímco se na plotně pálí jídlo, které nutně potřebuje přilít trochu oleje, jedním perfektním a elegantním gestem vyndám potřebnou ingredienci z police a přisypu ji do vonícího božského pokrmu. S touto vidinou jsem od středy jemně a posléze mnohem méně jemně Hvězdopravce nutila, aby zauvažoval o přiložení ruky k dílu.

Hvězdopravec zauvažoval v pátek dopoledne. Jenže to jsem netušila, že jeho dílo těsně před dokončením začnou sabotovat naši sousedé. Přes neuvěřitelnou toleranci, kterou mají Chilané vůči hluku, takže jim vůbec nevadí bydlet vedle dopravních tepen a svá auta korunují s oblibou alarmy, které se rozzvučí bezdůvodně v kteroukoli denní či noční hodinu, je v našem domě na hluk vydávaný pracovní činností přísný řád. Hluk se smí dělat jenom ve všední dny od 9 do 13 hodin, a pak od 16 do 18. O víkendu v sobotu od 9 do 12, a jinak ani ťuk, ani vrt, ani klep. Neptejte se mě, jak jsme dokázali s tímto systémem zrekonstruovat podlahu. Protože kupodivu, ačkoli Chilané říkají: "Za chvilku", když chtějí říct "Absolutně nemám páru kdy." a ačkoli zpoždění dvě hodiny není neomluvitelné, hodiny, kdy je povoleno dělat hluk v našem domě, jsou respektovány s železnou přesností. Tak se nám stalo, že když jsme jednou poctivě vyčkali deváté ranní, abychom konečně si konečně mohli trochu vrtnout, volal okamžitě vrátný, že si náš soused stěžuje, že nemáme právo dělat hluk. Řekla jsem, že jsem myslela, že v devět můžeme. Vrátný pravil, že je za pět devět. Řekla jsem, že my máme devět. Vrátný řekl, ať laskavě vyčkáme pět minut. Rozhodla jsem se, že ustoupíme. A dobře jsem udělala. Hned, jak jsem položila sluchátko domácího telefonu, vrátný volal znova. Ověřil čas a zjistil, že pravdu máme my. Vrtání povoleno.

Hvězdopravec tak dokončil ony dvě police až v pátek večer, protože mu v jednu hodinu zbývalo vyvrtat ještě dvě díry a sousedka už volala na vrátnici, že už je po jedné. V sobotu se Hvězdopravec odhodlal dokonce přivrtat dva háky ve sklepě. Stihnul jednu díru, než nás opět vypátrali.

Což je o to horší, že ve sklepě není zásuvka. Jako myslím zástrčka. Elektrická. Odpojili ji nepochybně proto, aby lidé tajně nepřipojovali svoje spotřebiče na společný proud. Pokud chcete ve sklepě vrtat, řešení je jednoduché. Z vaší vrtačky sudnáte konec šňůry, obnažíte dráty, ze stropu ve vašem sklepě s vaším proudem odmotnujete žárovku, pak objímku, připojíte dráty od vrtačky přímo na dráty elektriky čouhající ze stropu, a pokud jste opravdu machr, umíte i přimontovat ojímku zpět a zapojit žárovku tak, že to celé svítí i vrtá zároveň. Alespoň tak jsem to na vlastní oči viděla zapojit pana zámečníka, který nám přišel vyměnit zámek ve sklepě. Rozhodně jsem nechtěla, aby Hvězdopravec dělal něco podobného, a tak jsem se šla zeptat vrátného, jak se ve sklepě může vrtat. Vrátný má třeba nějakou prodlužovačku, která jde natáhnout z bytu. Konec konců, přece si nevezmou na triko amatérské instalace a přece se lidé v domě nebaví obnažováním drátů svých vrtaček...

"To je jednoduché," řekl vrátný: "Připojíte to na žárovku."

Tak to vidíte. A připojíte, a zjistíte, že vám vypršel čas. Tak nám držte palce, ať se u toho ani nezraníme, ani nezblázníme....