Zůstat zen v Chile

Rozhodla jsem se, že se nebudu rozčilovat nad dělníky, kteří přicházejí s přesností hodnou českých drah, že se nebudu vytáčet nad nesmyslností nařízení v našem domě a že přejdu s úsměvem fakt, že v Chile prostě stále musí být někdo doma, protože jinak tři roky budete bydlet v nezařízeném bytě s velkým množstvím závad.

Ale zůstat zen v Chile...by bylo těžké i pro Dalajlámu.

Minulý týden nám měli přivézt myčku. Musela jsem jít pryč, a tak jsem nechala klíče vrátnému jako obvykle. Když jsme odcházela, volali mi z obchodu, že přijedou za půl hodiny. Po dvou hodinách mi opět zazvonil telefon. Závozník si stěžoval, že ho vrátný nechce s myčkou pustit do bytu. Prý jsem vrýtnému výslovně nedovolila klíče od bytu použít. Nasedla jsem na kolo a během čtvrt hodiny jsem uřícená přijela, takže myčku máme.

Dělník, co na ni měl upravit připojení, odmítnul připojení udělat, dokud neuvidí, jakou myčku máme. Řekl, že zavolá hned následující den, proto jsme tedy myčku urychleně koupili. Je to již více než týden a od milého pana Jorge žádné zprávy. Myčka slouží jako odkládací pult v obýváku.

Hned vedle ní je deska, která jednou bude sloužit jako deska na vestavěnou plotnu. Protože už máme troubu, nebylo v kuchyni k hnutí jinak, než že jsem koupila zatím dva odřezky desek za cca 30korun, které jsem položila na nábytek, do kterého se vestavěné spotřebiče dávají, a připevnila je izolepou, protože klouzaly.

Práce se konají také u našich sousedů. Jejich dělníci nevypadají zdatněji než naši, rozhodně si ale všimli Hvězdopravcových drahých turistických bot, které můj drahý, ledovcem udolaný, nechal před dveřmi. Boty před dveřmi jim přišly jako boty vyhozené, takže si je vzali. Když jsem se po botách sháněla, bylo mi sděleno majitelem bytu, že je mají dělníci, ale že je přinesou, za což požadoval nálezné jak majitel, tak dělníci. Vysvětlila jsem jim i sousedovi, že v Evropě se tomuto aktu říká krádež, a vyhodila jsem je.

Abych zůstala zen, rozhodla jsem se dojet si postěžovat Mance. Domluvila jsem si s ní ve čtvrtek oběd. Ve čtvrtek ráno ale zavolal mistr Rudi, že mají novou desku do naší koupelny a přijedou ji přidělat v 11:30. Řekla jsem, že ve dvanáct musím jít pryč. Mistr Rudi je ale mistr, a tak řekl, že to nevadí a že přijdou stejně. Když dorazili, on i mistr Luciano, po pěti minutách si všimli, že zapomněli lepidlo. Oba se pro něj tedy vydali s tím, že se vrátí za čtvrt hodiny a ať rozhodně neodcházím, neb si u nás nechají věci. S vidinou zbavení se ztrouchnivělé desky jsem řekla Mance, že přijedu o něco později. Po tři čtvrtě hodiny se vrátil pouze mistr Luciano, který se jal cosi dělat v koupelně. Po dalších pěti minutách mi řekl, že náš kohoutek potřebuje vyměnit těsnění, a že pro něj musí zajít.

Když se konečně dostal k práci, potřeboval k ní vrtačku.

Vrtat se u nás ale smí pouze do 13h.

Bylo 12:52.

Hvězdopravec je na Dalekohledu. Takže je to na mě. Zavolala jsem Mance, že nepřijdu vůbec.

Hvězdopravec na Dalekohledu stále nemá vlastní pokoj, protože to sekretářky Hvězdárny nejsou schopné zorganizovat. Když dorazil na svůj turnus, který čítá jedenáct probdělých nocí, bylo mu sděleno, že má pokoj zatím na jeden den a že ho musí vyklidit následujícího dne do poledne a přestěhovat se do jiného. Zkrátka, že po probdělé noci má vstát po třech hodinách spánku a stěhovat se.

Hvězdárna si také po třech měsících v Chile vzpomněla, že vlastně neuznává naše registrované partnerství a že nám odteď nebude platit žádné příspěvky, na něž jsme měli dosud právo a s nimiž jsme počítali, když jsme koupili Pathfindera. A že se nebude starat o moje vízum. Že zkrátka neexistuju. Jediné řešení, jak to celé zvládnout, je se vzít.

Takže se z toho všeho nakonec budu muset vdát. Ale o tom někdy jindy.

Pokud máte někdo nápad, jak to celé přežít a třeba dokonce i v klidu, poraďte mi jak.