Jak se k Tobě chovalo Chile?

2.března začal školní rok a ve městě se to tak hemží studenty a žáky ve školních uniformách. Především ty holčičí jsou tak slušivé, že lituju, že naše školství není také uniformované. A ačkoli horlivě studuju španělštinu, nárok na uniformu nemám. Jak nespravedlivé.

Moje španělština se postupně zlepšuje. Každý expatriovaný jedinec ale jistě zná rána, kdy se mu špatně vstává a kdy se mu nedaří v novém jazyce takřka ani pozdravit. Druhý den pak žasnete, když vesele šveholíte hodinu s rodilým mluvčím o chilské politice. Každopádně i dny, kdy to zrovna moc neplyne, mluvte španělsky. Chilané se nad mojí španělštinou rozplývají a fakt, že s nimi mluvím v jejich jazyce berou jako velmi sympatickou věc. A protože většina Chilanů v Santiagu, a to i v jeho chudých čtvrtích, nemá jasné kořeny v indiánských kmenech, je španělština skutečně jejich jazyk. A samozřejmě je potěšíte, když jim řeknete, že jste ze začátku moc nerozuměli. Hned na vás vytasí hromadu místních výrazů.

Moje oblíbená věta je "Jak se k tobě chovalo Chile? (Como te trataba Chile?)", která je kupodivu běžnou otázkou, kterou se Chilané ptají na to, jak se vám v jejich zemi líbí. Když jsem jí slyšela poprvé, pokládala jsem jí za originální formulaci autora, protože ho použila Angelica, k jejíž povaze mi dobře sedělo, že se ptá, jak se ke mně chovají lidé. Slovo líbit v čestině je otázka na váš vizuální dojem, se kterým jaksi objekt vašeho pohledu nemá co dělat, buď je prostě hezký nebo ošklivý, nebo možná něco mezi, ale aktivní jste v něm vy s vašimi černými nebo růžovými brýlemi. Když se ptáte, jak se k vám někdo chová, celá aktivita je na objektu, na tom druhém. A tak i v zaprášených ulicích Santiaga můžete chválit, protože lidé jsou milí. Napadá mě, co bychom se dozvěděli, kdybychom se ptali turistů: jak se k tobě chovala Praha? A možná bychom na tu naši nádheru přestali být pyšní.

Chile se k nám chová pěkně. Věci pomalu postupují. V našem bytě v Montecarmelo leží plovoucí podlaha a na ní je dost nábytku na to, aby se v bytě dalo pohodlně existovat. Máme jídelní stůl, máme židle a máme gauč. Já mám svůj pracovní stůl a naše madrace je dost pohodlná na to, abychom zatím nepostrádali postel. A na dvoře našeho domu stojí Pathfinder, který nás snad brzy vezme někam do hor. A víte co? Podle posledních zpráv nám v pátek doručí náš kontejner. Žirafky tedy už možná teď dýchají smog Santiaga někde na celnici. A muškáty v truhlíku za oknem pomalu začnou kvést. A bylinky, které jsem zasela při našem příjezdu, už vesele provoňují moje vaření.

Zabydlujeme se také v našem novém životě. Máme nové známé, pomalu začínáme se sportovními aktivitami, já jsem našla místo, kde se budu profesionálně činit a v naší čtvrti jsem objevila několik báječných obchůdků, včetně svého nového řezníka, který stejně jako ten francouzský na větu: "Chtěla bych půl kila tohoto masa." téměř výhružně odpoví: "A co s tím masem chceš dělat?!". Protože největší tragédie by byla, kdybyste například kvalitní hovězí nechali pomalu vařit dvě hodiny v omáčce. Ano, ani v Chile nebudu řezníkovi vykládat, jak se dělá česká svíčková, a pokaždé, když na ni budu chtít koupit maso, budu prohlašovat a přísahat, že ono maso budu baštit skoro syrové. A stejně jako ve Francii, když se konečně shodnete na tom správném mase, pustí se řezník do okrajování šlach a největší radost mu uděláte, když se zeptáte, odkud ono maso pochází.

Objevila jsem také dva hochy prodávající nejrůznější mouky, sušené plody, nespočetně typů rýže, koření, quinoy, kakaa a dalších dobrůtek, které v supermarketu, kde je prodáváno hlavně nespočetně instantních produktů, nikdy nenajdete. To je z podivem, protože kde byste čekali narazit na dobré kakao, quinou, kokosové mléko nebo kávu než právě v Jižní Americe. Zatracená globalizace. Ale naštěstí je tu tenhle obchůdek. Dnes večer se ode mně jeden z hochů přiučil říkat "ahoj!" a "kamarád" a na závěr mi řekl větu: "Y diga a tus kamarad de venir!". Já rozhodně ještě přijdu: zkontrolovat češtinu, nadýchat se úžasné vůně a určitě něco koupit.

Našla také trh s vynikajícím ovocem a zeleninou. Výhodou Chile je, že skoro nic nedováží, a rajčata tak netráví hodiny a hodiny v kamionu a je jim dopřán luxus dozrát ještě na stromku. Kdysi jsem četla v Reflexu naprosto hloupý článek nějakého pana redaktora, který se podivoval, proč udržovat české zemědělství, když to španělské je levnější, což zřejmě považoval za cosi jako pokrok naší ekonomiky a velkou pýchu. Kromě zplodin z kamionů mu doporučuju, aby zkusil porovnat chuť. Chile, které si rozhodně z ekologií hlavu neláme, má to štěstí, že jakákoli doprava je tak složitá, že dovoz takřka není možný, protože kamiony by musely přejíždět Andy. A letecká doprava je drahá. A tak máme v Chile štěstí, že zelenina je vynikající.

Zítra půjdu zkontrolovat rybárnu, a máme to skoro všechno. Kromě pekárny, ale tu najdeme asi těžko. Vybavili jsme se tedy pecí na chleba, která produkuje vynikající čerstvý chleba z mouk z voňavého obchůdku a umí také marmelády ze zbytků ovoce z trhu.

Chilskou specialitou je, že ve všech těchto obchodech nejdříve vyberete, co chcete, počkáte, až vám to je naváženo, chvíli mluvíte s prodavačem a poté jste vyzváni, abyste šli zaplatit na kasu, která je často jen kousek vedle pultu, protože obchůdky jsou, jak zdrobnělina napovídá, velké často pouhých dvacet metrů čtverečních. Na kase občas sedí osoba k tomu určená, ale někdy tam prodavač musí doběhnout, protože je zároveň také pokladník. Nemyslete si, že tento systém je zde proto, aby prodavači jídla nesahali na peníze. Stejně to funguje i v drogerii. Systém takto není vymyšlen také proto, aby se celá věc urychlila: naopak, celá věc se tím neuvěřitelně zpomaluje, protože často musíte stát frontu nejdřív na prodavače, pak na pokladníka a následně se opět prodrat k pultu prodavače, kde si vyzvednete zaplacené zboží.

Kromě obchůdků je v mojí čtvrti mnoho stánků s nejrůznějším zbožím i pouličních prodavačů, kteří nabízejí ráno sendviče k obědu, nebo sáčky chipsů a sušenek, nebo nějaké to ovoce (čárky mezi nebo napovídají, že nikdy nenabízejí všechno najednou), a přes den také zmrzlinu, nebo studené nápoje. Tito prodavači se bohužel neustále přesunují, takže například pokud ráno cestou do práce spatříte prodavače s dobře vypadajícími svazky petržele, máte smůlu, protože si můžete být jistí, že odpoledne už prodavač na stejném místě nebude. Pokud tedy chcete večer dělat například mušle po námořnicku, kupte petržel hned a ozdobte s ní v práci váš pracovní stůl. Stejně tak, pokud jeden den koupíte opravdu skvělé jahody na zastávce, kde čekáte na autobus do práce, nemyslete si, že je koupíte druhý den zase. Naopak, na mostě přes Mapucho si denně za 300 pesos můžete nechat vyčistit boty. A i pokud tam čistič zrovna není, na avenida de Providencia jich jsou desítky.

Zkrátka, moje čtvrť se ke mně chová hezky a v Chile se mi líbí čím dál tím víc.