Na Martinik

Poslední pracovní týden před Vánoci je za námi. Dodělala jsem něco cukroví, protože Hvězdopravec všechno linecké zbaštil, a zjistila jsem, že moje stížnosti na velké vedro při prvním pečení byly zcela neoprávněné, protože při druhém pečení bylo venku 34 a teplota v bytě byla nejméně 27 v naší ložnici, kam jsem se ale s válem a moukou nevešla, takže nezbylo než se spokojit s o něco teplejším obývákem.

Celý týden mi zabralo spoustu času nekonečné schůzování asociací před uzavřením roku. Ale stihla jsem také pomoct Martině s odvozem vánoční araukarie, která zde nahradí dobře vánoční jedličku. Odvezly jsme ji Pathfinderem a jako obvykle jsme se totálně ztratily v bláznivém centru Santiaga. Ale už si z troubících lidí okolo nic nedělám a řídím jako skutečná Chilanka. Pak jsme zajely do Jumba pro Plzeňské, ale zrovna na něj byla sleva, takže ho Chilané všechno vykoupili. Kruci.

Během týdne jsme také byli s Hvězdopravcem dvakrát na pohotovosti, protože tu ještě neumíme chodit k doktoru normálně. V pondělí jsem donutila jít Hvězdopravce, který mě už třetí týden v noci budí kašlíčkem. Kašlíček nevypadal nebezpečně, ale moje reakce po třech týdnech nevyspání ano, takže jsem požadovala za oprávněné jít se poradit k doktoru pohotově hned. Navíc pohotovost na klinice není tak úplně pohotovostní, protože tam vozí pouze pacienty, kteří jsou dost při vědomí na to, aby mohli ošetření uhradit. Hvězdopravec se vzpouzel na pohotovost jít, ale když viděl líně vypadající čekárnu, kde čekalo několik velmi zdravě vypadajících pacientů, nechal se přesvědčit. Celá pohotovost začala tím, že ho museli zaregistrovat do počítače, což jako obvykle nebylo jednoduché, protože jim dvakrát při registraci spadl systém a Hvězdopravec musel všechny údaje diktovat třikrát.

Doktoři si poslechli Hvězdopravcovy plíce, řekli, že to nic není a nasadili mu antibiotika. V Chile mají prášky rádi. Kdo do sebe nic nehází, zanedbává se. Naštěstí k antibiotikům přidali doktoři i nějaký sirup, takže jsem dle vlastního uvážení antibiotika Hvězdopravci zase vysadila. Hvězdopravec bere sirup asi tak ob den, ale kupodivu už nekašle. Mysleli jsme si, že pak už budeme klidně spát.

Jenže já jsem se v úterý na schůzi posadila vedle nějakého exotického keře či co a začala jsem z něj kýchat. Večer jsme šli s Amelií, Alvarem a Amorim (anonymní alkoholici) na copas y tapas. Tam jsem snědla nějaké to chorizo a sýr a maso a mušličky. V noci jsem tajně otevřela okno od ložnice. Hvězdopravec strašně nerad spí s otevřeným oknem, ale já to v tomhle vedru považuju za nezbytnost. Ráno jsem si za to nadávala, protože mě něco strašně poštípalo na zádech. Během dne jsem zjistila, že se mi pupínky rozlézají i po nohou a začala plácat neviditelné mušky, které mi je měly způsobovat. K večeru jsem si začala říkat, že jsem asi chytila také vši a že mušky musejí být nějaký parazit či co. Dvakrát za večer jsem se vykoupala, ale pupínky naskakovaly dál a strašlivě svědily. Věděla jsem, že to není svrab, protože svrab si přivezl z Indie náš kamarád Sylvestre a nakazil s ním Xaviera, takže příznaky svrabu mám v malíčku.

V noci jsem svěděním nemohla usnout a kolem jedné v noci jsem začala Hvězdopravce přesvědčovat, že je divné, aby mouchy a vši a svrab žraly jenom mě a že mám asi nějakou alergii. Hvězdopravec se zaléčeným kašlíčkem chtěl spát, a tak řekl, že to "vydržíme do rána", čímž měl na mysli, že já to vydržím a on bude spát. Kolem páté ráno jsem měla pupínky už úplně všude včetně obličeje, takže jsem se rozhodla, že už nic vydržovat nebudeme, vytáhla jsem Hvězdopravce z pelechu a jeli jsme zase na pohotovost. Na pohotovosti se na mě podívali jen tak jedním okem a bylo jim jasné, že mám alergickou reakci, takže do mě nakapali nějaká antihistamika, která svědění sice moc nezastavila, ale totálně mě spajcnula, jak odborně říkáme my psycho-lidé, takže jsem nemohla jít do práce. Dali mi k tomu ještě celou zásobu prášků na doma, kterou jsem si zase po dni, když se pupínky ztratily a moje ruce přestaly vypadat jako nafouklé balónky, vysadila.

Včera v noci jsme měli doma party. Podařilo se nám úplně naplnit náš obývák lidmi, jak to máme rádi a jak jsme to dělali často v Grenoblu. Připravila jsem všechno jídlo, a to mě tak unavilo, že jsem už v jednu v noci zalehla, takže jsem nemohla vidět, jaké následky zase napáchala Denisova višňovice. Ráno jsem vstala a začala uklízet, zatímco Hvězdopravec vyspává. Ale jdu ho nemilosrdně vytáhnout, ať si uklidí svoji polovinu. Večer totiž začínají skutečné prázdniny. Jedeme na Martinik za maminkou Marií, která tam bydlí. To znamená, že ještě dnes odpoledne musíme vyrazit do města koupit dárky, protože nákup dárků jsem nestihla. A musíme sbalit kufry, o kterých maminka Marie jistě na letišti prohlásí: "Já nevím, co vy s sebou furt taháte, tady potřebujete akorát plavky a nic jinýho." a tuto větu bude opakovat tak dlouho, dokud se Hvězdopravec nerozčílí...a Vánoce budou moct začít.