Z důvodu zásahu vyšší moci

Nebojte, nic se nám tu nijak zásadně neotřáslo, zemětřesení se drží maximálně na něco přes pět Richterovy stupnice, elektřina vypadla jen na hodinu v pondělí ráno, voda zamrzla jen v posilovně a ne u nás doma, zkrátka žádné drama. Je zima, to jo. Průměrné nejnižší teploty za posledních deset dní jsou skoro na nule místo běžných čtyř stupňů. Jsme tedy uprostřed té nejtužší zimy. Jak už jsem vám psala, Chilané nepovažují za nutné vybavovat byty topením, takže každý topí, jak může. A ne zas moc, aby nenastydl, jak jsem vám říkala. Nejnebezpečnější na zimě pro Chilany totiž je zpotit se, když byste si třeba sedli k topení, to je pak raz dva, rýma jako trám. Onehdy jsem nastoupila do taxíku, jehož řidič měl otevřené okno, takže v autě bylo asi deset stupňů. "To je zima, " neudržela jsem se. "To je poto, že sem astydlej", zahuhňal na mě taxikář s plným nosem. Samozřejmě, kdyby si v autě zatopil, tak by ho věčné otevírání dveří nastupujících a vystupujících cestujících mohlo vystavit změnám teplot. A to je smrtelně nebezpečné. Zvlášť v Santiagu, kde je teplotní rozdíl mezi dnem i nocí i v létě okolo dvaceti stupňů.

My topíme plynem, který k nám v bombách přiváží mužík, o němž jsem vám už psala stokrát. Vždycky mu dám za donesení lahve nějaký drobný navíc a mužík si mezi tím, co vypisuju šek, hřeje ruce nad naším topením v obýváku a mluví o fotbale nebo o počasí. Nevím, zda je to vlivem toho, že sem mužík chodí rád, ale nyní plyn přivezou vždy skoro okamžitě poté, jak ho objednám, žádné čekání do druhého dne. Jediné, co se mužík musel naučit, je, že lepší než rovnou utíkat s třicetikilovou bombou na rameni do našeho domu do třetího parta, je nejdřív ověřit u vrátného, zda jsme doma. Včera mužík přišel celý polámaný a skoro ani nemohl odnést prázdnou lahev. Roznášek je moc, řekl mi, a před chvílí jsem vzal dvě lahve najednou a ruplo mi v zádech. Dneska už toho moc nenapracuju, řekl. Dlužno říct, že jsem si jistá, že i za celý šestidenní pracovní týden nevydělá dost, aby doma mohl topit.

My topíme jenom v obýváku, protože v ložnici se plynem topit nesmí a do kuchyně se topení nevejde. A malý elektrický radiátor se dá zapnout jedině, když není zapnutého nic jiného, protože jinak vyskočí pojistky. Zato se ale v kuchyni vyřešil problém ledničky. Nyní můžeme nechat věci válet, kde nás napadne, a všechny jsou pěkně zchlazené. Když zapomenu dát do lednice pivo, vůbec to nevadí, a když v ní není místo, dám pivo do koupelny, odkud je jak ze sedmého schodu. Jen Nutela se nám už na vafle natírá špatně. Zato, když vafle dělám, můžu pozorovat, jak se bytem line vůně. A pak, že vůně není vidět: v zimě v Chile vidět je a je vidět, jak se libe směrem k oknu, kudy prochází ven. Okna jsou tu vyndavací, protože se vyndavají celá, když je chcete umýt. Jeden nenechavý hvězdář si tu nechal nainstalovat dvojitá skla a nainstalovali mu je rychle, jen mezi rámem okna a zdí nechali několikamilimetrové škvíry. Asi, aby se hvězdář neudusil.

Ale o zimě jsem psát nechtěla. Chtěla jsem psát o vyšší moci. Vyšší moc je tu právní pojem. Například smlouva k bytu se dá vypovědět, když se byt stane neobyvatelným ze zásahu vyšší moci. Nebo univerzitní smlouvu můžete vypovědět kvůli zásahu vyšší moci, por motivo de fuerza mayor. Úsloví se ale užívá tak trochu jako synonymum: nechce se mi a nevím, co bych si vymyslel za výmluvu. V Chile nemusíte předstírat bolest hlavy. Z důvodu zásahu vyšší moci nefunguje občas výtah, občas nepřijdou studenti na lekce, vyšší moc má zkrátka moc velkou. Z důvodu zásahu vyšší moci odpadly ve čtvrtek večer lekce na univerzitě. Vyšší moc zasáhla zřejmě hlavně to, že v pátek bylo volno a paní učitelka jela na prodloužený víkend už ve čtvrtek večer - ale co na tom sejde?

V sobotu ale lekce byly. S vedoucí zodpovědnou za postgraduál, který studujeme. Prý jsou tu nějaké nejasnosti, řekla na začátku se svým uruguayským přízvukem. Je totiž z Uruguaye. Všichni studenti, kteří si jinak vyměňují zmatené maily: víte, které předměty jsou povinné a pro koho? Nekdo tuší, z čeho budeme klasifikovaní? Někdo tuší, kdy jsou práznidny? Někdo tuší, kdy začíná druhý semestr? Někdo tuší cokoli?, zabodli po chilsku pohled do lavic. Slyšela jsem, že nevíte, které předměty jsou povinné, řekla Albana, vedoucí: sekretářka vám je neposlala? "Ale například tenhle předmět.", osmělila se Nydia: "Ten je povinný pro koho?" "No to já takhle z hlavy nevím.", řekla Albana. Další otázky? "Také tu byly nějaké nejasnosti, jak mají vypadat semestrální práce, které máme odevzdat." "To je jedno, jakou strukturu jim dáte.", řekla Albana s rozvláčným uruguayským přízvukem: "To je volnéé. Jste už postgraduanti, tak tvořte. Jste úúplně volníí! Vezměte si jakékoli téma a pišteee. Je to úúplně na vááás." Začala jsem se obávat, že jestli ještě jednou vysloví slovo "volní", vznese se jako DJ Arnoštek někam k nebesům vzdychajíc Je to faaaaajn...., ale Albana naštěstí tímto považovala diskuzi za uzavřenou a rozhodla se začít přednášku. Začala ji slovy: "V kolik hodin tahle přednáška končí? Já jsem úplně ztracená v čase." Faaaaaaajn, je to faaaaaajn, pomyslela jsem si. A bylo to fajn i dál. "Tohle probereme příště," řekla najednou Albana. Jak příště? pomyslela jsem si. Obsesivní Evropan, co si napsal do diáře data přednášek, ví, že tohle je poslední přednáška, přístí týden jsou jiné předměty, a pak je ten víkend, co přidali, ale ten jsou zkoušky! Obsesivní Evropan tedy zase dostal na pamětnou.

Někde ke konci přednášky o prázdnu a hranicích prázdna, v nichž se rodí subjekt, Albana zmínila, že o tomhle bude hovořit také ve druhém semestru. Takže nějaký bude, i když ten první ne a ne skončit! Proto někdo tedy velmi opatrně a neformálně nadhodil otázku, kdy že ten druhý semestr začíná? "To já nevím." řekla Albana, ředitelka programu: "Říkala jsem vám, že časová orientace je můj velký problém" zasmála se. "Ale myslím, že nějaký předmět začíná dvacátého srpna. A jiné myslím začnou, až doběhne první část z prvního semestru, tak někdy v září, asi."

Takže už vím. Jediný, kdo to celé řídí, je nějaká vyšší moc. Z důvodu zásahu vyšší moci jsem se tedy rozhodla jet v srpnu na hory. Ať se děje, co se děje.