úterý 8. června 2010

O blechách a tak

Dlouho jsem nepsala. Není to ani tím, že jsem umrzla, ani tím, že jsem se zadusila smogem, a dokonce ani tím, že mi definitivně ruplo v hlavě nad různými ano, co znamenají ne, a nad cestováním metrem, coby alternativě na mlýnek na maso. I když to neznamená, že by nic z toho nehrozilo. Jen jsem měla spoustu práce snažíc se odpovědět na záludnou otázku Jakou potřebu a příhodnost měl Lacan, aby rozlišil imaginární a symbolické? Co mi je do toho, zlostně jsem bručela, copak nás sám velký Lacan neučil, že nemáme předpokládat nic, co nám pacient nevysvětlí? Co já vím, jakou měl potřebu? Velkou? Když se mi konečně podařilo nějak na otázku odpovědět, zjistila jsem, že se mi nahromadilo velké množství jiných restů. A kromě toho jsem s Hvězdopravcem začala sledovat seriál Dexter o masovém vrahovi a to dost značně narušovalo moji pracovní morálku.

Kromě školy, praxe na psychologické klinice a mých dobrovolničení také stále poctivě učím češtinu pro cizince. Po tolika letech učení jsem si myslela, že mi to bude už lézt pomalu krkem, ale nakonec mám štěstí na čtyři studenty, se kterými je legrace, a tak jsou lekce fajn. Asi těžko uvěříte, že se v Chile někdo chce učit česky. Většina Chilanů se mě ptá, jak vlastně v té mojí zemi mluvíme, a když řeknu, že česky, vyděšeně na mě koukají. Možná jako vy teď nevěřícně koukáte na tyhle řádky. Kdo se v Chile učí česky? Přece čtyři M, jako v Čechách! Misionáři, manželé/manželky, milenci/milenky a manažeři. No, vlastně tedy spíš tři M, manažeři tu zase tak velkou potřebu učit se češtinu nepociťují. Zato by se dalo přidat m jako migranti, nebo spíš děti migrantů, druhá generace. Každopádně se všemi M můžu horlivě obohacovat svoje zkušenosti s učením češtiny na základě španělštiny a zjistit tak, že zatímco ve Francii byl hned v první lekci kamenem úrazu infinitiv slovesa "être", tj. česky "být" (francouzsky bite, velmi vulgární název pro pánské přirození), který působil více než tlumené chichotání celé třídy, hispanofonní studenti zase reagují na slovo teta, které je hned v druhé lekci, a španělsky znamená "prs". "Hihihi, ahoj, já jsem teta!", smál se Roberto jako puberťák. Co na to máte říct? Snad jen si vypomoct španělským infinitivem slovesa "být" v českém záporu. Ze španělského "ser" je tak hned "neser!". Inu, nevím, čím to je, a nevím, zda by k tomu řekl něco sám strukturalista Lacan, který tvrdil, že naše nevědomí je strukturované jako jazyk, ale učení jazyků, to je samá sprosťárna. Když jsem se učili s Robertem a Miguelem měsíce, prskali na mě oba "fff sprrrdnu" místo "v srpnu" a z v říjnu bylo rázem "říhnu". Co, pane Lacane, co na to říkáte?

Abych z toho všeho neonemocněla, pijeme denně ráno spoustu čerstvého pomerančového džusu. Protože tu máme zimu. Máme zimu venku i vevnitř. Nebudu se rozepisovat o tom, jak zápasíme se zhasínajícími plynovými bombami, protože zápasíme stejně jako loni. Letos je o to hůř, že nemám čas čekat dva dny doma, než šmudlové s plynovou bombou dorazí, takže obstarat novou bombu je boj. V sobotu chodím do školy, ale Hvězdopravec často vyspává doma, a tak jsem ho minulou sobotu potěšila zprávou, že je objednaná bomba a ať počká, až mužíci dorazí. A následně jsem zbaběle zmizela na univerzitu. Tak trochu jsem to udělala schválně, protože Hvezdopravec často říká, že se moc stresuju, pořád ještě tohle je třeba udělat a ještě támhleto, protože jinak nepůjde udělat tůhleto.

Jak se dalo čekat, plynaři jako naschvál přijeli v devět ráno, když se Hvězdopravec líně povaloval v posteli přemýšleje nepochybně nad tím, jak já se zbytečně s některými věcmi stresuju. Po bleskurychlém oblečení se můj drahý zjistil, že nemá v peněžence ani floka. Pokusil se tedy si vypůjčit peníze od naší uklízečky, která ale žádné neměla, a tak mému nestresujícímu se drahému nezbylo než letět do bankomatu. Kdybych byla doma, řekla bych mu, že to nemá smysl, protože blízký bankomat je v sobotu ráno a následně celý víkend vždy zaručeně bez peněz a že je nutné běžet o něco dál. Když Hvězdopravec oběhl čvrť a doběhl domů, zjistil, že aktivní plynař zatím naložil na auto plnou bombu, která byla v topení, místo prázdné, která byla v šatníku. Prodat nám plnou bombu a odvézt si také plnou, to je poněkud drahá záležitost, a tak měl Hvězdopravec příležitost vyzkoušet si svoji španělštinu. Chlapík ale nedal, že prý naše bomba nebyla plná, ale prázdná. Jak říkal kdysi jeden chilský policista, to není lež, to je jenom vaše vize skutečnosti. Chlapík se tvářil sebejistě, jako kdyby si při cestě k autu nevšiml patnáctikilového rozdílu mezi prázdnou a plnou lahví a jako kdyby Hvězdopravec žádal něco absolutně vyloučeného. Hvězdopravec měl naštěstí převahu, a to tu, že chlapíkovi zatím nedal ani peso, a nakonec se rozhodl, že se prostě nemá smysl přít o to, zda byla naše bomba plná nebo prázdná, ale použít sprostého vydírání, že dokud nám naši bombu zase nevrátí a neodnese si tu ze šatníku, tak nedostane zaplaceno. A tak se i stalo. O hodinu později se tedy Hvězdopravec mohl zase v klidu nevystresovaně natáhnout k plápolajícímu topení. Protože naše topení plápolá.

Co se týče topení, tenhle rok jsem přeci jen přišla na něco nového. Fakt, že v Chile je všude tak strašlivá zima, není jen tím, že by topení bylo drahé. Proč by tedy lidé neustále vypínali topení i v práci, kde ho neplatí, proč by otevírali okénka svých aut a málem zapínali klimatizaci, proč pořád otevírají okna na univerzitě? "Nesedej si k tomu topení, ať nenastydneš.", řekla jednou jedna moje kolegyně a já si myslela, že asi špatně slyším. "Tady je ale vedro, já určitě nastydnu.", řekla tuhle jedna spolužačka, když vkročila do místnůstky za jednosměrným zrcadlem na univerzitě, kde jsem poprvé po měsíci začala trochu roztávat, a to až do té chvíle, kdy naše paní profesorka topení rázně vypnula. Abychom nenastydli. Chilané totiž hlavně dávají pozor, aby se v zimě nezpotili. Zpotíš se a nastydneš! Proto je vhodné udržovat teplotu okolo 14-16 stupňů maximálně a hlavně si nesedat blízko topení. Při příchodu tu nikdo neodkládá kabát. Jen já, protože jsem si ještě neodvykla.

Chilané ale kupodivu velmi ocenili hit této sezóny: prací prostěradla s elektrickým vedením, které vám zahřeje postel. Strčíte ho do zástrčky a už to hřeje. Pravda, nesmíte to pak zapomenout vypnout, jako se stalo jedné mé kolegyni.

Počítám, že ten, kdo se tenhle rok zapotí, budou také hasiči.

My každopádně elektrická prostěradla nemáme. A větrámě silně, protože se nás blechy stále drží jako klíšťata. Nebo čmelíci, nebo co to máme. Problém je ten, že v Chile na tyhle bestie nic nemají. Šla jsem se poptat do lékárny k centrálnímu trhu, kde jsem si říkala, že musí mít s hubením blech velké zkušenosti, ale paní mi poradila, ať si v supermarketu koupím sprej proti hmyzu typu Raid a nastříkám se tím. S díky jsem odkráčela do další lékárny. Druhá lékárnice v několika dlouhých větách řekla chilské "nevím" a já jsem se rozhodla se nedat. "Jak to, že nic neexistuje?", otázala jsem se: "Co děláte v Chile, když máte blechy?" Lékárnice se ušklíbla: "Když my v Chile blechy nemáme". "No, můžu vás ujistit," řekla jsem já s nosem pyšného Evropana vzhůru: "že naše blechy jsou chilské." Nerada využívám chilského pocitu méněcennosti vůči té čisté, bohaté, ideální, krásné, voňavé Evropě, kterou si tu tak malují, ale blechy mi zkrátka pily krev. "Počkejte, ja vám zavolám specialistu.", řekla paní a odšustila.

Specialistka mi vnutila mast proti svrabu a doporučila koupit sprej typu Raid a nastříkat se tím.

Jediné, co mě udržuje v naději, že se blech či čmelíků, či co to máme, jednou zbavíme, je, že se po jedné pivní smršti v sobotu večer, kdy jsem naučila Hvězdopravce zpívat "Brej den, paní žížalo!", hmyzí hryzání značně zmenšilo. Možná tedy cesta vede nejen přes otravu Raidem, ale i přes otravu alkoholem. Což tedy přeci jen preferuji, hlavně proto, že se nám v supermarketu Jumbo podařilo v neděli večer objevit 22 plechovek Pilsneru Urquell. Koupili jsme je všechny. Evidentně to byla totiž nějaká krabice zapomenutá někde v koutě chilsky precizně zorganizovaného skladu. V Jumbu Plzeň jinak nemají už od Vánoc. Dle pomuchlanosti plechovek se dalo předpokládat, že tu pivečka zažila i zemětřesení, ale pěkně jsme je rychle naskládali do košíku a jeli s nimi domů.

Třeste se, čmelíci!

8 komentářů:

  1. Pokud vim, tak na blechy plati jenom jedna vec... utopit je. V Cesku se sice prodava spousta ruznych spreju proti blecham, ale ani jeden nefunguje. Ja osobne jsem s takovym sprejem cihala na nebohou blechu, kterou jsem silne z male vzdalenosti postrikala, coz ji omracilo, ja tim ziskala cas ji sebrat a utopit ve sklenici vody. Myslim, ze na takoveto manevry bohate postaci Raid, nebo treba deodorant...:-)
    P.S.: Plzenske jsem taky zkousela a na ceske blechy to nemelo vliv, ale mozna jsou ty chilske slabsi povahy...

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsem slyšela o tom topení blech. Do vody bych ještě dala nějaký olejíček , aby jim to zamatlalo plíce a hůř se jim dýchalo, tak se to nechemicky dělá s tiplicema na kytkách. Komáři zase neradi sají krev člověka, co zobe vitamín B (B komplex vyléčí tvůj komplex:-) ), lidi pak hmyzu smrdí. K tomu jíst česnek a budete smrdět všem ;-) Plechovky nezapomente omýt před konzumací, od vánoc mohou být olezlé od myší aj., hrozí infekce. Bosorka

    OdpovědětVymazat
  3. Diky holky! Ale ja tomu sice rikam blechy, jenze jsou to urcite cmelici, protoze jsme zatim zadneho hmyzaka ani okem nespatrili, jen jsme postipani, a to vsude. Pokud mate take zkusenosti ze cmeliky, sem s nechemickymi radami! Mimochodem, to by lekarnice koukala, jak si v te krasne ciste Evrope umime s blechami poradit :-))).

    OdpovědětVymazat
  4. Když začneš gůdlit čmelíci člověk, budeš koukat, co se píše.. Asi je budete mít v peřinách a v noci z nich přelézjí na vás a koušou :-O V noci se má na sebe proto posvítit baterkou, to mají být k nalezení/identifikaci. Tak bych přez den vyprala peřiny a vše kolem taky nějak pořešila. Třeba když se dají lůžkoviny do igel. pytle a hadicí od puštěného vysavače se uvnitř udělá podtlak, tak třeba roztočům to zaručeně roztrhá plíce. Tj. hmyzí holocast suchou cestou ;-)A sebe naložit do olejíčkové vody. Tím nic nezkazíte. Bos.

    OdpovědětVymazat
  5. Nejsou to blechy? ¨¨
    A co tak malého, enviditelného by to bylo? - Já to neznám... jen s jednou blechou jsem se potkala.

    "Brej den, paní žížalo" by mě DOST zajímalo. Jaký to má nápěv? Je na internetu text? Jdu se kouknout.

    OdpovědětVymazat
  6. V perinach to bude, to jo. Zkousela jsem prat a hlavne vetrat loznici cely den, aby se cmelici plice roztrhly smogem. Ma vubec cmelik plice? Kazdopadne se zda, ze vetrani pomohlo a cmelici pomalu mrznou, protoze cerstve stipance ridnou. Nebo jim mozna pachne nase pokozka nasakla Plzni. Nebo je zahani muj zpev Pani zizaly (nebo cehokoli jineho, mozna maji cmelici taky usi), to je taky mozne. Lisko, je to na Plihalove desce Kluziste! Dekuju vsem za rady, vypada to, ze se z nas pomalu stavaji zase cisti Evropane!

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj, tak se přidávám s radami. Na pákistánské breberky platí naložit se do vany alespoň na hodinu, mezitím vymrazit všechno co jde (buď ráda, že je venku zima, my jsme měli půlku šatníku na etapy narvanou v mrazáku :) a zbytek (hlavně čalouněná průčelí postlí, židle apod.) nemilosrdně vyhodit. Dědeček ovšem říkával, že se blechy drží i ve dřevě a radil natřít všechno malým štětečkem namočeným v tea tree oleji - no, nezkoušela jsem (neměla jsem na to nervy), ale předávám i tuhle radu dál :)

    OdpovědětVymazat
  8. Diky Poke! Mne ty mrchy vcera v noci tak strasne pozraly, az doslo k definitivnimu dozrani a chemicke ceste, takze jsem vcera, kdyz Hvezdopravec odjel, postrikala jednu pulku bytu, kterou vetram, a dneska budu strikat druhou pulku. Jinak cmelik dle internetu zpusobuje "velmi svedive zanetlive kousnuti", tak potvrzuju, ze je to pekna svine a ze maminky maji pravdu, kdyz detem rikaji, at nelezou tam a tam, ze do nich nalezou cmelici. Cimz velmi jeste jednou dekuju Juanu Rackovi (ano, cmelici se drzi v peri, melo mi to byt hned jasne, ze racek nema blechy!) a sdeluju mu, ze uz se tam nikdy, ale nikdy nevratime!

    OdpovědětVymazat