Mundial

Začalo nám mistrovství světa a Hvězdopravec odjel na Dalekohled. Ani na Dalekohledu se ale nemusí bát, že by se na fotbal nemohl dívat. Již několik týdnů před mistrovstvím se chilští zaměstnanci začali domáhat možnosti se na zápasy dívat i v pracovní době. Vedení Hvězdárny nakonec rozhodlo, že každý pracovník má právo se dívat na zápasy svojí země i v pracovní době v případě, že to neohrozí chod pozorování. Všichni se bili v prsa, že zvládnou zápas i pozorování, ale nejsem si jistá, jestli si během mistrovství světa všimnou nějaké té hledané planety či čeho, protože si myslím, že by si i létajícího talíře mimozemšťanů všimli jedině, kdyby přistál přímo před obrazovkou a zakryl jim výhled.

Zároveň se ale nedá nic dělat. Chile se těší na šampionát, kterého se účastní po tak dlouhé době, tak, že poměrně slušný prodej zaznamenala i kniha s fotografiemi "Jak jsme se kvalifikovali na šampionát". Naše adolescentní maminky navlékly novorozeňata do stylových imitací fotbalového dresu. Skoro všechny mají kluky, jak jsem vám psala, nepochybně proto, že se naše schůzky konají ve sportovním klubu, a to se teď hodí. Imitace dresů se prodávají všude, dokonce i v obchodě Lider, kam chodím nakupovat. Co na tom, že tam věčně není prášek do myčky, že každou chvíli nemají kvasnice, co na tom, že se jejich sortiment jinak limituje na základní potraviny. Už měsíc vás u vstupu do mrňavého obchodu s potravinami čeká kupa fotbalových míčů v národních barvách hned vedle hrnečků s emblémy národních týmů. Chtěla jsem koupit Francii pro Hvězdopravce a Chile pro mně, ale Chile bylo, jak jinak, vyprodané.

V pátek tedy celá ta sláva konečně vypukla a Chilané už se nemůžou dočkat středy, kdy v půl osmé ráno budou hrát proti Hondurasu. Na jedné straně bude hrát určitě nějaký González a Perez a na druhé Perreira a García. S Hvězdopravcem nás totální absence originality místní jmen dostává do kolen. Všichni se tu jmenujou stejně, proto mají tolik jmen (dvě křestní a dvě příjmení). Fotbalistům se to ale na dres nevejde, takže ať hraje jakékoli latinskoamerické mužstvo, můžete se vsadit, že tam nějaký ten Rodriguez bude.

Od pátku tedy probíhají poslední přípravy zprovozňování obrazovek. Na univerzitě nám přidělali jednu naproti vrátnici. Jediné obrazovky, kde není fotbal, jsou ty v metru, kde nepochybně vysílání zakázali z bezpečnostních důvodů. Jízdné tu totiž není časově omezené, takže by se jim v metru asi hromadili lidé.

Přípravy na to, kde a jak se budu dívat nejsou samozřejmě výsadou jen univerzitních vrátných a zaměstanců Hvězdárny. Jedno je jasné: během zápasů nebude fungovat nic, a tak je pitomost si na tyto časy domluvit schůzky, naplánovat kurz nebo se objednat k holiči. Moje kolegyně Teresa kvůli zápasu přehodila studentům písemku. Ani dopravní zácpa nebude ve středu ráno v obvyklé hodiny, protože zápas bude od 7:30 ráno. Jen nechci vidět, co se začne dít po zápase, když se všichni budou snažit dostat se rychle do práce. A nepochybně také slavit, protože myslím, že Chile určitě vyhraje.

Moji kolegové studenti psychoanalýzy se tváří trochu nad věcí, ale přesto mě v sobotu, jen co jsem vlezla do třídy, přivítali slovy: "Ahoj, kdy hrajou Češi?". Pokud znáte dlouhé latinskoamerické výkruty a zákruty při pozdravu: Ahoj, dobrý den! Ahoj, dobrý dobrý...jak se máš? Dobře a ty? Dobře! A, tak to je báječné!...je vám jasné, že mě otázka zaskočila. My jsme se nekvalifikovali, řekla jsem. Aha, tak komu ale fandíš? Francii nebo Chile?, zeptal se Felipe pracující na psychiatrii. Chile, řekla jsem. Protože to je pravda.

Během sobotní hodiny zrovna hrála Argentina a Pamela, která se narodila hned na druhé straně And, v argentinské Mendoze, o přestávce hned šla volat domů, jak to jde. Tvrdila, že tím myslela, jak to jde manželovi s dětmi, ale rozhodně vkročila do třídy a s úsměvem nám oznámila, že to jde jedna nula.

Na Hvězdárně se přeci jen také trochu nakazili horečkou a Němec Daniel zorganizoval přes jakousi webovou stránku sázení na zápasy. Stránka registuje, počítá a dělá pořadí, kdo hádá nejlépe. Hádáme všichni, včetně Rethy, která se přihlásila hlavně proto, že šampionát je v její mateřské zemi, a Američanky Margaret, která zase hádá tak, že tvrdí, že vyhraje 1:0 ten, kdo je první v abecedě. Jedinou výjimku udělala pro USA, protože ty jsou v abecedě až hodně vzadu a ona nechce předpokládat, že by kvůli tomu mohly prohrát. Každopádně jí to ale funguje a v tabulce je daleko i před podobnými experty jako před Alvaritem. A pak, že fotbal nemá logiku!

Co mě překvapilo dnes, byl fakt, že v neděli ráno byly přenosy zrušené. Hm, řekla jsem si a vydala jsem se na trh. Procházejíc mezi stánky na břehu Mapocha jsem si všimla, že na druhé straně ulice stojí řada lidí a před nimi prochází stará tlustá žena a cosi křičí. Zaposlouchala jsem se a hned mi to bylo jasné. "Vážení klienti!", volala žena: "Poslouchejte boží slovo. Ježíš přijde!" atd. No jasně, my neznabohové nejsme na mši! Tak proto v neděli ráno nejsou přenosy!

Čímž jsem si začala strašně přát, aby Chile postoupilo ze skupiny a hrálo jednou v neděli ráno. Protože to teprve bude skutečná zkouška pro tuhle zemi! Kolikrát jsem vám už psala o víře nezjevné ale všudypřítomné, a o víře zjevné (ve fotbal) a snad ještě všudypřítomnější. Myslím, že pokud bude Chile hrát v době mše, je to trochu jako vyhlásit referendum, zda by tu církev měla mít opravdu takovou moc...