Svrab, mor a neštovice

Jak vážený čtenář už asi pochopil, jsem lítým bojovníkem s předsudky. Ale něco vám řeknu. Nejneužitečnější doktoři na světě jsou kožaři. Aby se člověk stal kožařem, stačí mu, aby se naučil psát nikoli cortikojdy či kortykojdy, ale jen a jedině správně kortikoidy.

Moje setkání s kožním proběhlo tento týden, jak jinak, kvůli blechám či čmelíkům od Juana Racka z Punta de Choros. Žralo nás to čím dál tím víc. Hvězdopravec odjel v sobotu ráno pryč a já jsem vystříkala celý byt sprejem proti roztočům. V pondělí se mi ale udělalo na ruce cosi, co se mi moc nelíbilo, a tak jsem se rozhodla nedbat zkušeností s českými a francouzskými kožaři, kteří různým pravopisem slova kortikoidy již léta nic nenadělali s mým atopickým exémem, a vydat se na Kliniku Santa María.

Zaplatila jsem konzultaci a usadila se v čekárně, kde běžel v televizi, no hádejte co, fotbal. Měla jsem ještě čas zajít se kouknout na vedlejší gynekologii, zda tam je taky v čekárně v televizi fotbal (byl) a už mě volali do ordinace číslo 4.

"Vypadáte unaveně!!", složil mi poklonu odpočatě vypadající mladý doktor, ještě než se zeptal, jak se jmenuju: "Jste unavená?"
Jo jo, to není únava, to je stáří, pomyslela jsem si.

Doktor se mě vyptal na všechno možné včetně mojí cesty do Chile a následně se zeptal, co mě trápí. Vyložila jsem mu to do posledního detailu a už si na mě svítil.
"Hm, vy máte takovou světlou pleť. Lehko vám zarudne, co?", začal mudrovat: "Mažete se denně slunečním krémem?"
"Ne," řekla jsem.
"Hm, tak to vám hrozí rakovina.", řekl doktor. Ještě nějaké dobré zprávy, pane?, pomyslela jsem si. To vám fakt, že mám nějakého parazita nestačí?

Doktor vytáhl lupu a zahleděl se na moje ruce. Hledá svrab, pochopila jsem.
"Ne, neříkejte mi, že je to svrab!", zaprosila jsem.
"Jo jo, už je to tak," liboval si doktor: "Tuhle skvrnu bych mohl vyfotit a dát hned do učebnice. Nádherný příklad. Učím na univerzitě, jsem specialista na svrab."
No, sláva, alespoň to nejsou postelové štěnice, těch se prý člověk zbavuje horko těžko, pomyslela jsem si. Budeme se mazat, vypereme, a bude pokoj.

"Tak já vás pošlu do laboratoře na test.", řekl doktor. Trochu jsem nechápala, proč mě žene na test, když mě právě nazval Gisele Bundchenovou učebnice o svrabu, ale řekla jsem si, že za test nic nedám. Jen jsem se zeptala, zda nevadí, když mám svrab, že pracuju s novorozenci? Se starými lidmi? Ne, řekl doktor, to je OK. Jen se s nimi moc neobjímejte. A manžela nepouštějte domů, dokud se nenatře.

Vydala jsem se do laboratoře, která byla asi půl hodiny cesty od kliniky. Začala jsem se tam shánět po asistentce, kterou mi doktor doporučil. Ukázalo se, že je to obrovitánská jak dlouhá tak široká indiánka, která se se mnou hned dala do hovoru nazývajíc mě "mi amor" (lásko!). Nakonec vyndala cosi, co vypadalo jako háky doktora Kleina, kterými se vám vrtá v ústech, a řekla, že to bude trochu bolet. Následně mě chvatem zápasníka sumo znehybnila a začala mi hákem seškrabovat štípance na rukou, na krku a na břiše. Bolelo to asi tak, ja to může bolet, když vám někdo zubařským hákem snaží vydloubnout kus tkáně na vzorek. "Tak, drahoušku!", řekla asistentka nakonec: "Počkej patnáct minuteček a uvidíme."

Test byl negativní. Žádný svrabový roztoč.

Vrátila jsem se domů a byla zvědavá, co na to řekně specialista na svrab, až mu test ukážu. Jediné, co mě těšilo, bylo, že po víkendovém vystříkání bytu sprejem štípání ustalo.

Druhý den jsem došla na kliniku.
"Aha, tak to je dobrá zpráva, ne?", řekl specialista na svrab, aniž by mi vysvětlil, jak je tedy možné, že den před tím jsem byla učebnicový příklad svrabu.
"No, ale co to tedy je?", řekla jsem.
"No, to bude alergie.", pravil doktor.
"A jak to, že to mám já i manžel?", namítla jsem.
"No, to je právě ta záhada", nedal se doktor a jal se smolit slovo "kortikoidy".
"Nenapíšu vám silnou dávku," řekl: "Tak se nebojte, že po ní ztloustnete." Ha, milý doktůrku, pomyslela jsem si, jako analytik vím, že když pacient říká Rozhodně mě nenapadlo, že... , že ho to nejspíš tak trochu napadlo. "Jen dejte pozor," pravil, když mi předával recept: "aby vám nedali tabletky jen 5mg, předepsal jsem vám tabletky 20mg a raději si berte dvě." Slabá dávka, pane lékaři?

Sbalila jsem recept a poděkovala. Ani mě nenapadne léky brát, jít na kontrolu, nic takového, ale poděkovat se sluší. Když jsem byla ve dveřích, doktor za mnou zavolal: "Taky by to mohly být blechy nebo štěnice. Tak doma hlavně pořádně vytřete."

Jo, vytřít, vytřít, pomyslela jsem si.

Tak doufám, že sprej zabral, a že máme pokoj jak od Honzy Racka, tak od pana kožního. Držte mi palce!