Dobré a špatné Chile

Psychologové rozlišují různé způsoby zvládání stresu, tzv. obranné mechanismy. Jeden z těch nejprimitivnějších, kterými tedy čelíme buď velkému stresu, nebo kterým pacienti čelí pro ně velkému stresu z událostí, jež zdravý člověk zvládne mechanismem elaborovanějším, je štěpení. Při takovém štěpení se nám svět nebo druhý člověk či nějaká událost rozdělí na černé a bílé. Něco je zcela pozitivní, zatímco to druhé je zcela a doslova úplně negativní. Pokud se nám pozitivní znelíbí, stane se zcela negativním. Žádná nudná šeď, jinými slovy.

Jak vidíte z názvu článku, buď jsem pacient, nebo ve mně Chile vyvolává opravdu velký stres.

Začněme mým dobrým Chile. Pohříchu se v mém dobrém Chile nevyskytují žádní Chilané. Možná jsem název článku měla upravit na Dobré Chile a špatní Chilané :-).

O víkendu jsme byli v Termas del Plomo. Byli jsme tam s Mankou, Standou a jejich dcerou Markétou. Standa je pracovník Hvězdárny a velký horal, takže si hned s Hvězdopravcem padli do noty. Tento víkend jsme se tedy rozhodli strávit spolu a vyjít si nějaký ten kopeček. Zároveň jsme se rozhodli kempovat poblíž termálních pramenů, neb nám zde začíná zima a na víkend hlásili ochlazení.

V pátek ráno jsme se tedy sešli v San José a zamířili jsme do Cajonu de Maipo. Cestou necestou jsme dojeli do Reservy Yeso, kde končila jako obvykle přibližně průjezdná silnice a nastala cesta plná výmolů a občas přerušená řekou. Na jednom místě bylo třeba dokonce sjet do řeky přímo ze břehu, což znamenalo sjet více než půl metrový schod. Pathfinderovi to nevadilo, ale o Standovo auto jsme měli trochu strach. Ale opět, jako obvykle, jsme nakonec potkali v táboře Peugot 206, takže co by to Standovo auto s náhonem na čtyři, ale s velmi nízkým podvozkem nedokázalo.

V táboře bylo bohužel docela hodně lidí, řekněme cca deset aut. Takže trochu špatného Chile. Auta měla alarmy, které i v divočině několikrát denně hýkaly, měla autorádia, na nichž vyhrával regeton, měla motory, jímž si Chilané zaskočení zimou v noci přitápěli, zkrátka, není nad kempování v divočině. Konec konců, chilské stanovisko k ochraně přírody můžete lehce vypozorovat z toho, že ačkoli jsme byli na území národního parku a ačkoli byl přístup do údolí za peníze, na tábořišti nebylo žádné sociální zařízení a všichni horlivě konali svou potřebu přímo do chráněné řeky tábořištěm protékající. Nemluvě o tom, že průměrný Chilan zřejmě netuší, že zahozené plastové sáčky a lahve se v přírodě nerozloží. Jinými slovy, příroda je zde, aby byla užita a aby z ní byly vytěženy peníze. Zajímalo by mě, do čeho vstupné do parku jde. Na ochranu přírody ale rozhodně ne.

Většina lidí naštěstí setrvala celý den v tábořišti a okolní příroda, až na tu v těsném okolí, byla netknutá. V sobotu jsme se vydali do základního tábora pro výstup na Marmolejo. To je takový šestitisícový kopeček, který bychom rádi jednoho dne vylezli. Řekli jsme si, že najít cestu do základního tábora, který je ve výšce 4138m, je dobrý nápad.V Chile existují pouze armádní mapy, na kterých ale samozřejmě není nic jako turistická značka. Výstupy na hory jsou obvykle tak ztížené tím, že nevíte, kudy máte vlastně jít, a cestu hledáte během výstupu.

Přešli jsme koryto řeky, přebrodili na druhý břeh a pokračovali údolím dále přes blata. Ta byla naštěstí po ránu ještě zmrzlá, a tak se nám je podařilo celkem v suchu přejít. Jako králové Šumavy. I když, přeci jen, občas tam nějaká ta noha zahučela. Po dvou hodinách cesty jsme byli konečně ve správném údolí a začali jsme stoupat. Údolím tekl potok, který se stále prudčeji zařezával do skal. V jednom místě byla úzká soutěska s potokem a před námi kopec. Přemýšleli jsme, zda půjdeme korytem potoka a soutěskou, nebo zda prudce vystoupáme na kopec před námi. Tato varianta nakonec zvítězila.

Šli jsme a šli, potok po pravé ruce velmi hluboko pod námi.

A najednou jsme došli. Před námi zela díra. Lochna. Ten zpropadený potok, který se tak ukrutně zařezával do skal po pravé straně, měl z levé strany přítok. Zaříznutý nejméně 200 strmých skalnatých metrů pod námi. Přítok, pořád stejně zaříznutý, zurčel z vysokého kopce po naší levici. Byli jsme do slova a do písmene oříznutí. Jak můžete vidět za Hvězdopravcovými zády.

Tak vidíte. A pak, že Cimrman neměl pravdu, že objev je také, když zjistíte, že tudy cesta nevede. Až půjdeme na Marmolejo, víme už dobře, že cesta vede onou soutěskou s potokem. Takhle jsme se podívali na lochnu a morálka mužstva se dostala rychle na nulu. Takže jsme rozdělali piknik, zbaštili zásoby a zase sešli dolů. No, pokaždé to nevyjde.

Následující den jsme se po koupeli rozloučili s Mankou, Standou a Markétou, kteří se vraceli do Santiaga, a vyběhli si na kopeček 600 metrů nad tábor. Protože ten se nacházel 3000 metrů nad mořem, byl to vlastně dobrý trénink. No, a byl odtud nádherný výhled, to se musí nechat. Příroda je tu neuvěřitelná.

Cestou zpět jsem se chopila řízení a poprvé jsem si vyzkoušela, jaké je to za volantem Pathfindera. Je to dobré. Vyjela jsem i na ten půl metrový břeh, aniž bychom se převrátili. Hvězdopravec mě ale ujistil, že Pathfinder se každopádně převrátí jenom, když se nakloní víc, než 45stupňů. Má to všechno zjistěné a pořád chce zkoušet, jaké jsou vlastně Pathfinderovy limity. Proto mě možná také nechal řídit.

Když na silnici zhoustl provoz, dala jsem zase řízení Hvězdopravci, protože já s chilskými řidiči nechci mít nic společného. Navíc nemáme ani jeden platný řidičák a je přeci jen pravděpodobnější, že bych nabourala já, než Hvězdopravec.

Platné řidičáky nemáme proto...

a tím se dostáváme k ošklivému a špatnému Chile. Na všechny fotky z hodného Chile se můžete podívat zde.

platné řidičáky nemáme proto, že musíme nejdřív udělat test ze silničních pravidel. Lidé, kteří přijeli před námi, test dělat nemuseli, stačilo, že jim zkontrolovali zrak a že měli řidičák z Evropy. Nyní se ale asi nějaký chytrý politik rozhodl, že by měl něco udělat pro to, aby byl provoz na silnicích bezpečnější, a zároveň nechtěl rozdráždit voliče tím, že by nějak omezoval jejich svobodu porušovat úplně všechna silniční pravidla. A vymyslel, že cizinci musejí skládat testy. Ve španělštině. Hvězdárna se nám postarala o výjimku, že test může být v angličtině, ale s Hvězdopravcem jsme se ještě nedokopali k tomu, abychom otevřeli učebnici. Protože tu tedy potřebujete. Pouhým pozorováním provozu rozhodně nikdy žádné pravidlo nevysledujete. Protože když se budete opičit po ostatních, možná vás pak u zkoušky zarazí, že ve skutečnosti není povoleno jet v protisměru po dálnici po odstavném pruhu, jak to občas některý Chilan, který přejel odbočku, dělá. Ale opatrně!

Kromě tohoto obrovského příkoří máme další starost. Topení. Zima se blíží a v bytě se teplota ustálila na 17 stupních. Topení nemáme, protože jím Chilané běžně byty nevybavují, stejně jako nikdy neslyšeli o dvojitých oknech. Když jsme se do Monte Carmelo stěhovali, věděli jsme, že máme ale na stěně obýváku vývod na plyn a že na tento vývod můžeme připojit levné a efektivní plynové topení.

První vzalo za své slovo "efektivní". Panáček, který se přišel podívat, jak to u nás vypadá, mi řekl, že můžeme dle pravidel připojit pouze topení do 3000W. Poté se mě zeptal, zda chci topení s termostatem nebo bez, a v duchu správného obchodníka hned začal vynášet do nebes výhody termostatu slovy: "Je to velmi pohodlné, nastavíte si 16 nebo 17 stupňů, jak chcete, a topení vám tuto teplotu automaticky udržuje." Vysvětlila jsem mu, že slovem pohodlný myslím spíš 20 stupňů. Panáček se zasmál a řekl: "V zimě každopádně budete trpět."

Následně mi řekl, že také, kvůli instalaci topení, bude třeba vyříznout ventilaci do našich jednoduchých oken, která jsou tak těsná, že když je venku vítr, vlají nám závěsy, ačkoli jsou okna zavřená, a která Chilané vysazují i s rámem, pokud je chtějí umýt. Jinými slovy, ventilaci do oken bez izolace. V pokoji, kde jsou vstupní dveře do bytu, pod nimiž je centimetrová díra.

Řekla jsem si, že to nevadí, že ventilaci pak ucpeme, až budeme okna oblepovat izolací, a s instalací topení jsem souhlasila. A objednala jsem tedy dalšího panáčka, tentokrát na to, aby udělal plán prací.

Panáček přišel stejný den, kdy nám doručili topení velikosti radiátoru, který mívají u nás v hospodách v těsných kabinkých na záchodě. Ale dlouho se u nás panáček neohřál (ach ta ironie češtiny). Řekl, že kromě ventilace do oken bude třeba také vykotlat u podlahy třiceticentimetrovou díru do venkovní zdi, protože na tak velké topení je potřeba také ventilace u podlahy. A to že vykotlat nejde, ježto tam máme tu předzahrádku, o které jsem vám už vyprávěla. Takže šmitec. My se taky moc neohřejeme.

Což by se mezi námi asi se všemi větracími systémy stejně nestalo.

A tak budeme jako všichni Chilané topit parafínem, benzínem, olejem, kerosenem nebo propan-butanovými lahvemi. Hlavně, že to je bezpečné. Elektrické topení nepřichází v úvahu, ježto jakmile zapneme troubu společně s jiným spotřebičem, vyskočí pojistky. Takže myslím, že bychom si u elektrického topení mohli tak akorát dělat černé hodinky.

Hvězdopravec se tedy dnes vydal ulovit to největší topení, které najde. Jestli ještě budou. Protože na začátku zimy vždycky topení nejsou. Vyprodají je. Dostanou je zase pak až na konci léta. Nepřipomíná vám tohle něco?

Já se zatím zabývám tím, že se snažím ono nepřipojitelné topení vrátit. To mám, dle rad Metrogasu, udělat přes panáčka, který nám ho prodal. Panáček už ale od pátku u Metrogasu nepracuje. Takže mám jenom dojet do kanceláře přes půl Santiaga, cosi jim tam podepsat, a oni pak přijedou to naše topení vyzvednout.

Do toho nám už zase odpojili telefon. Faktura opět došla až den po vypršení splatnosti, takže se mi ji kupodivu nepodařilo zaplatit včas.

Nájem jsem sice včas zaplatila, ale já hlupák jsem to udělala přes internet. Platby přes internet jsou v Chile kapitola sama pro sebe. Kapitola s názvem "Transakci není možné provést, zkuste to prosím později". Na desátý pokus se to ale většinou podaří. Stejně jako s nájmem. Proto mě překvapilo, když jsem se dnes dozvěděla, že dlužíme za měsíc duben a že nám naběhlo penále. Hned jsem běžela to vyřešit ozbrojená potvrzením o zaplacení, které si vždy pečlivě vytisknu. Výběrčí mi řekl, že to bude tím, že jsem u platby neuvedla číslo bytu a že penále tedy musíme zaplatit stejně, ačkoli jsme nájem zaplatili včas. Řekla jsem mu, že jsem číslo bytu uvedla a že nevím, proč bychom to penále tedy měli platit. Výběrčí řekl, že ne, a že proto to není na potvrzení o platbě. Řekla jsem, že to bylo v mailu, ke kterému jsem potvrzení přiložila. Výběrčí, za svým neuvěřitelně zabordeleným stolem se stohy potvrzení o platbách, mi řekl, že nebylo. Kopii mailu nemám. Takže mi nejspíš nezbyde, než zatnout zuby, a penále za to, že jsme zaplatili nájem včas, ale pan výběrčí k tomu už nepřipsal číslo našeho bytu, zaplatit.

A tak to milý čtenáři vidíš. Zmrzlá jako psí víte co vás zdravím a doufám, že brzy zase bude líp, že třeba zase někam vyjedeme nebo tak. Příští víkend ale ne. To se vdávám. Tedy, pokud šmudla oddávající dorazí. Ale o tom vám povím příště.

P.S. Vzpomínáte, jak jsem vám říkala, že Chilané milují malé náklaďáčky? Inu, někdy je to vůz poněkud nepraktický...