sobota 8. ledna 2011

O chilštině

O tom, že v Chile se nemluví ani tak španělsky, jako spíš chilsky, jsem se tu zmínila již několikrát. Dnes jsme v Chile přesně dva roky a dva dny a já si dodnes vzpomínám na to, jak jsme před těmi dvěma roky a dvěma dny seděli s Hvězdopravcem na Charles de Gaulle, čekali na naše zpožděné letadlo a vedle nás skotačila chilská rodinka. "Já nerozumím ani slovo", pošeptal mi Hvězdopravec: "Ty jo?" "Jo, docela jo", řekla jsem tehdy, protože jsem rozuměla tak jedno slovo ze sta, ale nechtěla jsem si to přiznat. Možná proto, že byl ještě čas utéct. Když jsme o třináct hodin později přistáli v Santiagu, konečně jsem byla postavena před holý fakt, že nerozumím ničemu.

Španělsky jsem se začala učit někdy v roce 2002, když jsem se vrátila z Erasmu v Toulouse zamilovaná do všeho jižního a latinského. Toulouse je sice ve Francii, ale je v něm tolik Španělů, že vám tam španělština tak trochu chybí, zvlášť, když jste Erasmus. A tak jsem v září 2002 naklusala do státní jazykovky, kde jsme dostali velmi tradiční paní učitelku, která to do nás začala hustit tradičním gramatickým způsobem a mě pokládala zcela jistě za ztracený případ, protože jsem nenosila úkoly a neučila se. Což byla pravda, ale zase jsem vedle investice do kurzu investovala do mnoha a mnoha piv v Casa Blů, kde jsem bez jakékoli gramatiky kroutila svou francouzštinu do španělských slov. Další rok jsem pak raději začala chodit na kurz k Peruánce Doře, a definitivně jsem vyřadila ze svého slovníku vosotros, neb jihoamerická španělština druhou osobu plurálu vůbec nemá. Za rok na to jsem se odstěhovala do Francie, kde mě moje láska k pivu, vínu, tanci a zpěvu opět přičarovala mezi španělské kamarády. Zase jsem začala říkat tío a vale a v létě jsem jela na měsíc do Andalusie. A pak jsem španělštinu uložila na několik let k ledu.

Tak jsme tedy v Chile. Chilané, oddělení od zbytku Latinské Ameriky od dob, kdy stojí Andy a co je poušť Atacama pouští, mluví doslova, jak jim zobák narostl a ještě jsou na to hrdí. Pokud trochu mluvíte a pojedete sem, zajisté se vás budou ptát: "A co španělština, je to těžké?". Ať řeknete, co chcete, Chilan odvětí: "No, ale chilština, to je těžké, protože máme spoustu modismos", čímž míní svých vlastních slov. Já tedy dnes na otázku odpovídám: "Copak španělština, ta těžká není, ale chilština!" Většinou cítím, že je to ta správná odpověď.

Na začátku a i dlouho po něm jsem nerozuměla ničemu, protože kdyby souhlásky měly kalorickou hodnotu, byli by Chilané do jednoho morbidně obézní následkem jejich nadměrného polykání. Z cómo estas je tak okamžitě kóostáj, z comida je koía a ubohý cizinec tak dostane místo 2 empanad zásilku 12, jen to hvízdne, zřejmě aby příště věděl, že jestli nespolkne s na konci slova dos bude polykat doce, dvanáct empanad, až do zadušení. Jak se nám stalo v den příjezdu.

Ale ještě než chudák cizinec začne slyšet spolknuté souhlásky, nemůže si nevšimnout, že jednak se spousta věcí jmenuje jinak, než praví slovník, a jednak, že nemálo těch věcí je malilinkých a roztomiloučkých, neboli, že Chilané jako většina Latinoameričanů jsou zkrátka milovníci zdrobnělin. Jenom našemu dvoumetrovému kamarádovi Johnovi, který pracoval v obchodě s organickými potravinami, i když by se jinak spíš hodil jako výborná reklama řetězci místních večerek Big John, na jeho dotaz "quiere una bolsita? (chcete taštičku?)", zákazník odpověděl: "Tašku bych chtěl a nikdy neříkej taštičku, to se říká jen ženským." Možná, že se onen zákazník ale jen cítil oproti Johnovi jako zákazníček, kdo ví. Každopádně, ženská nebo chlap, je to pořád samé tecito (čajíček), cafecito (kafíčko), chiquillos (dětičky), manitos (ručičky), pancito (chlebíček), casita (domeček), limoncito (citrónek), horita (hodinka), aquita (vodička), ojitos (očíčka), a nakonec chaito (čauky). Když se vás ptají, zda chcete skleničku vodičky, nemůžu si nevzpomenout na rok strávený s anorektičkami a na jejich "Tak pěkně papkejte, holčiny!" a podobné typicky anorektické fráze. Zdrobněliny se dají tvořit i od přídavných jmen, takže sklenička vodičky je klidně také studeňoučká, empanadičky a masíčko jsou pak naopak teploučké, vaše vlásky heboučké a rajčátka na trhu jsou vždy tvrďoučká.

Protikladem ke všem oněm -ito, která mi tu kupodivu vůbec tolik nevadí jako mi vadí v Čechách, jsou pak skutečně ošklivá chilská slova jako cachai, nebo bakán. Cachai znamená "rozumíš?", něco jako "do you catch me?" a chilský adolescent ho ve větě použije asi tolikrát, jako český adolescent slovo vole. Zní to strašně a Alvarito, můj argentinský kamarád, všem přistěhovalcům stále klade na srdce, aby ho hlavně nikdy nevyslovovali. Bakán je něco jako "hustý" a chilští adolescenti s ním též nešetří. A ostatní Chilané si zřejmě také myslí, že je to hustý, ty vole.

Chilané jsou také velmi hrdí na to, že mají spoustu ineditních nadávek, garabatos. V zemi, kde je vybuchnout vzteky považováno za stejný hřích jako smrkání v Japonsku, nebo šťourání se v nose či krkání v Evropě, je to poněkud překvapující, Chilané ale nejednou svoje proslulé se-ače-i, "chi chi chi-le-le-le, viva chile" nastaví ještě slovy "viva Chile, mierda!", což je něco jako "ať žije Chile, do prdele!" Nejběžnější nadávkou je tu pak slovo huevón, která znamená cosi jako vejcař a které má ženskou verzi huevona a neutrální hueva, již můžete použít pro všechno, co není člověk, ale štve vás to. Se mi stala tahle hueva, řeknete například. Všechno to má co dělat s vejci a adolescenti, kteří během kurzů pravopisu huevaron (sloveso huevar, vejcovat, je něco jako "srát někoho"), ho píší, jak ho slyší, tedy pouze jeho nespolknutou polovinu weon, wea, etc. Připadá vám, že tyhle vaječné nadávky jsou trochu slabé kafe? A věděli jste, že mexické cabrón ve skutečnosti znamená kozel? Nic moc? Volové?

Hodně slov pochází stejně jako cachai z angličtiny. Chilané, co jsou bakán, tedy říkají také plis, což přesně tak i píšou, a ful, které nikdy nezůstane samo, takže říkají mám týden ful ful ful. Další slova pak pocházejí z jazyka mapuche, který, je mi líto to říct, zní Evropanovi strašně nelibě. Mapučtina se řekne "mapudungun". No uznejte. Naši kamarádi, jinak velmi otevřený španělský pár Marc a Loula, kteří nyní žijí v Paříži, loni v zemi Mapuche počali jejich nedávno narozenou holčičku, a chtěli jí tedy dát, pro paměť na její původ, mapuchské jméno. Všechna jména ale byla tak strašně ošklivá, že se holčička nakonec jmenuje Eva nebo Lucía nebo nějak tradičně. Loula si asi vzpomněla, že paměť je jedna věc, ale že se svým jménem Lourdes, které je ve francouzštině homofonní se slovem těžká, otravná, člověk přeci jen zkusí. Vím, o čem mluví. Terka ve španělštině znamená totiž paličatá. A pro případ, že některá z mých čtenářek je Anča, doporučuju vám v hispanofonním světě používat jméno Anna. Ancha znamená totiž široká.

Ale zpět k chilštině. Když se jako cizinec chcete dorozumět, čeká na vás kromě spolknutých souhlásek, -ito, kam se podíváte, a slov, které slovník vůbec nezná, ještě pár vycpávkových slov, která jen dotvářejí nesrozumitelnost celé promluvy. Sípo! řekne Chilan, když chce říct "ano". Nópo! je pak samozřejmě ne, ale po, zkratka z pues, se dá přilepit kde kam. Například klidně můžete skutečně hustě zahlásit "cachaipo". V momentě, kdy vám pak slina přinese na jazyk "cachaipo huevon" (chápeš, vole?) a vyslovíte ho jako "cachaipoewon", můžete si jít požádat o občanství.

Nakonec se vám ale ucho vycvičí a připadáte si skoro jako bakán machr. Než se vám stane něco jako jedna z nezaměnitelných variant téhle příhody:

Vy: "Jednu malou perlivou vodu, prosím."
Prodavačka (kulaté oči): "Jakou, perlivou nebo neperlivou?"
Vy (trpělivě):"Perlivou."
Prodavačka (zádumčivě, ignorujíc frontu za vámi) "To je modrá nebo červená?"
Vy: "Já nevím, perlivou, prosím."
Prodavačka "Tuhle?"
Vy (netrpělivě): "Ano, tuhle."
A když vodu otevřete, je samozřejmě neperlivá. No co, sami jste přece připustili, že nevíte, co chcete...

Jak pravil jistý psychoanalytik, lacanián, když rozzlobeně z Chile odjížděl, slovo v téhle zemi nemá žádnou váhu. Ale o tom, že ano, může být klidně ne, že dvacet minut znamená hodinu a že je to tady kousek za rohem je nemám o tom ani páru, o tom už jsem vám psala. Tak vám přeju, pokud se sem k nám chystáte na prázdniny, pěkné povyražení!

26 komentářů:

  1. Krása. Před spaním jsi mě skvěle pobavila! :)
    Mim., to tě čtu už tak dlouho?!

    OdpovědětVymazat
  2. To je paráda! Oplatilo sa navštíviť tento blog...:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Diky! Jo, uz tak dlouho :-). Dekuju za prizen!

    OdpovědětVymazat
  4. Parádní článeček :-) Z Chillánu zdraví Dáša

    OdpovědětVymazat
  5. Zdravím do Chillánu! To budu muset dávat pozor, co píšu a nahradit slovo Chile slovem Santiago :-).

    OdpovědětVymazat
  6. Vůbec nic nenahrazuj, v Chillánu "běží" život úplně stejně... Chilané se nezapřou. Obdivuji tvé spisovatelské umění! D

    OdpovědětVymazat
  7. :-) a ty tam zijes? Jak dlouho? Vazne bych rada slysela nejake chilanske zkusenosti, umim si jen predstavit, ze u vas je vsechno jeste stokrat pomalejsi. Co vulkany, jak se maji? V breznu se tam nekam na jih chystame, uz se moc tesim, mam to tam moc rada.

    OdpovědětVymazat
  8. S polykáním souhlásek jsi mě vážně potěšila. I když trvám na tom, že v tomhle jsou mistři světa Dánové.
    Např.:
    A: Ve ea aaa?
    B: Ik nooo.
    bych do psané dánštiny převedla jako
    A: Hvad er det? (co je to?)
    B: Ikke noget. (nic)
    Tato polykací obsese je nahrazena touhou používat co nejvíce samohlásek. Základních samohláskových zvuků je v dánštině 16 (španělština 5, čeština 7 jestil dobře počítám), se všemi prodlouženími a specifickými přízvuky jich lze napočítat 41. Jejich špatné použití potom samozřejmě zcela zásadně mění význam slov a pro netrénované ucho cizincovo zní všechno stejně. Pravda, po dvou letech jsem se naučila slyšet, ale vyslovit to asi nebudu umět nikdy:-)
    Kdyby se mi spojila znalost dánštiny a španělštiny, možná by z toho nakonec vyšla obstojná chilština:-)
    Zdravim do Santiaga

    OdpovědětVymazat
  9. Zito, prazska cestina ma jak znamo jen jednu samohlasku, a to takzvany zaraz, nebo jak jsme tomu kdysi v hodinach fonetiky rikali. No, zkratka, kdyz Prazak rekne "jsem z prahy", tak e, a, i zni uplne stejne :-). Cimz se omlouvam vsem artikulujicim Prazakum. Ono i me drasa, kdyz po me studenti opakuji a misto Kdy rikaji Kde, misto papiry "papire" atd., protoze po mne opakuji vsechna otevrena i. Je mi lito, ze nemam v te chvili v ruce rakosku, ja bych jim dala, imitovat ucitelovy nedostatky! Jinak danstina vypada priserne. To neni podobne vubec nicemu!

    Presne tak, Lisko, bakan!

    OdpovědětVymazat
  10. Qué entrada más bonitaaa!!!! Siempre me han encantado las entradas lingüísticas de los bloggers. Saludos desde Madrid.

    OdpovědětVymazat
  11. Dekuju do Madridu! Jak se mluvi tam?

    OdpovědětVymazat
  12. Tady se mluvi madridsky: vsechno je guay, vsechno prinejmensim mola, prinejvetsim mola mogollón ci mola mazo a samozrejme se tu pouzivaji vyrazy, o kterych jsi se zminovala nahore (tío apod.). Jsou tu zony se sylnimi rysy leísmo, loísmo a laísmo, straasne mega moc lidi sem tu slysela to ruzne plest - nj do nas filologu to nahustili superhyperkorektne a tak si toho ted nekdy az moc vsimame. :) Ale oproti chilstine je to tu v poho. :)

    OdpovědětVymazat
  13. Ackoli ja jinak nemuzu moc rict, v byte bydlim s rodinou s Extremadury, takze jsem vic v kontaktu s tamnim dialektem. a ten teda za to stoji. :D Ti taky polikaji co se da. :) A jakych mega divnych slov pouzivaji! :)

    OdpovědětVymazat
  14. V Chillánu žijeme už rok a půl... Vulkány vypadají, že jsou v klidu. V březnu, až pojedete na jih, bychom mohli probrat život 400 km od Santiaga. Článek o zprávách opět nemá chybu... Našim holkám sice skončil školní rok už začátkem prosince, ale vysvědčení jsme získali po několika návštěvách školy až v polovině ledna. Kdo nezažil, neuvěří :-) D.

    OdpovědětVymazat
  15. Docela by mě zajímalo, D., jak to chodí na chilských základních školách (jestli si tedy psala o ZŠ :)) ale klidně i na SŠ :)

    :)

    OdpovědětVymazat
  16. Chicadelaesperanza: no, tak guay, to znam, jen jsem nevedela, jak se to pise. Tomu zbytku nerozumim ani za mak. Vsak kdyz jsem tuhle rekla jedne cerstve pricestovavsi Spanelce: "Chuta, me duele la guata", tak z toho taky nebyla moc moudra :-).

    Daso, a jak si zvykas? Musi to byt sila, v Santiagu mi prijde, ze clovek jeste obcas, kdyz je hodne kulturne sokovany, muze utect do nejake hospody drzene expaty, aby se trochu nadechl, v Chillanu to musi byt opravu boj! Ja jsem tam bojovala akorat parkrat s dopravnim znacenim (respektive s jeho totalni absenci)...tak to tam znam asi vsude, protoze jsem jezdila porad dokola, nez jsem konecne nasla Rutu5. Dekuju za pozvani, tentokrat to asi nevyjde, pojede nas vic a jen budeme projizdet, ale jestli prijedes nekdy neco vyrizovat sem k nam, tak dej vedet. Historky ze skoly me opravdu zajimaji, o ty ja jsem ochuzena. Jen jsem porad jeste nepochopila, kdy je vlastne vyucovani, moji adolescentni pacienti a pacientky ho maji v naprosto nepredvidatelne hodiny (rano, vecer, v noci...).

    OdpovědětVymazat
  17. To je zvláštní, já na mapudungun nedám dopustit, líbí se mi víc než španělština. Pravda, jsem magor do indiánských jazyků, ale natrefila jsem i na další lidi, kteří mají na mapudungun stejný názor jako já. Třeba tady zní překrásně: http://www.youtube.com/watch?v=cpBUQ6vtfoI

    Jinak chválím tvůj blog, až budu mít více času, všechno si to pročtu. Fascinuje mě příroda a původní obyvatelstvo andských zemí, nejvíce obdivuji předinckou kulturu Tiwanaku, Ajmary, Čipaje a Mapuče.

    OdpovědětVymazat
  18. No toto...to je zajimave! Diky za komentar! Co te na onech kulturach fascinuje (bez ironie, to je vazne otazka)? Dekuju za video, je fakt, ze jsem byla k mapuctine trosku nespravedliva. Co se tyce puvodnich obyvatel, psala jsem tu parkrat o altiplanu a o Aymarech a o nehybnych indianskych tvarich. Opet ocima laika, ke vsemu je 99.9% co dodat, ja se tu hlavne snazim o usmevny pohled na setkavani povah a kultur. Urcite bude zajimave, jestli k tomu muzes neco dodat! Byla jsi nekdy v mistnich koncinach?

    OdpovědětVymazat
  19. Mimochodem, co to znamena qulla?

    OdpovědětVymazat
  20. Tak každý člověk má trochu jiný vkus, co se týče libozvučnosti či nelibozvučnosti cizích jazyků, nikomu neberu, že se mu mapudungun nelíbí, jen jsem chtěla říct, že se najdou lidé, kteří na něj mají odlišný názor a chtějí se ho naučit, ať už v Evropě, nebo v Chile. ;-) Mně zase třeba nikdy nepřirostla k srdci francouzština, přestože spousta lidí opěvuje její krásu. ;-)
    Bohužel jsem v těchto končinách zatím nebyla, uvažuji o výletu do Bolívie a/nebo Chile (možná i nejzazší jih Peru - regiony Puno, Tacna a Moquegua) příští léto, ale podle toho, co tak porůznu čtu, jsou Ajmarové vůči cizím lidem, obzvlášť bělochům, opravdu hodně uzavření a prolomení ledů nějakou chvíli trvá. Kečuové už jsou o něco málo družnější, naproti tomu Čipajové jsou ještě uzavřenější než Ajmarové a cizince si drží pěkně od těla. Mně to třeba vůbec nevadí, protože jsem taky taková (kamenný ksicht, nerada se fotím atd.), ale chápu, že to někomu nemusí sednout nebo mu to přijde zvláštní. To je taky jeden z důvodů, proč se snažím naučit i něco z ajmarštiny, kečujštiny a mapudungunu (čipajština je bohužel dost minoritní jazyk, takže existuje jen gramatika, o učebnici a slovníku si zatím můžu nechat zdát), člověk na Indiány hned udělá jiný dojem než se španělštinou, nedejbože angličtinou.
    Ono se taky není čemu divit, Indiáni se v minulosti od bělochů moc pěkného zacházení nedočkali a stále musí čelit rasistickým postojům. Předkolumbovské kultury sice měly taky svoje stinné stránky (obětování lidí, i když v menším rozsahu než v Mezoamerice, krvavé rituální bitvy a souboje, dobyvačné války, které byly občas spojené i s nějakou tou genocidkou), ale po příchodu Španělů to bylo ještě horší, protože ke krveprolévání se přidaly nemoci, hlad, vyčerpání z nucených prací atd. Samozřejmě to úplně tak černobílé nebylo, mezi bílými se našli i tací, jimž osud Indiánů nebyl lhostejný, a na druhou stranu třeba Mapučové poté, co získali koně, expandovali z území dnešního Chile do pamp na východě, kde araukanizovali místní Indiány a vraždili osadníky i v bezprostřední blízkosti Buenos Aires, tedy na území, na něž si vůbec nemohli dělat nároky, protože tam nikdy předtím nežili.
    Indiáni mě fascinují odmalička, a i když jsem se časem dopracovala k tomu, že k ušlechtilému Vinnetouovi mají daleko, na mojí lásce k nim to nic nezměnilo. ;-)

    OdpovědětVymazat
  21. Se slovem "Qulla" ("q" se vyslovuje jako hrdelní "k", tím pádem se následující "u" otevírá na "o", "ll" se vyslovuje jako měkké l, které je typické pro andskou španělštinu) se můžeš setkat v ajmarštině i kečujšině a má celou řadu významů:
    - původně se tak jmenovalo jedno etnikum ze severozápadního břehu jezera Titicaca, jehož jazykem byla zřejmě pukinština (pukina, puquina - kdysi jeden z nejrozšířenějších jazyků incké říše, který byl postupně vytlačen ajmarštinou a kečujštinou, uvažuje se o tom, že jím mohli mluvit lidé kultury Tiwanaku a vládnoucí třída v incké říši)
    - podle tohoto etnika pak Inkové pojmenovali celou jižní čtvrtinu své říše - Qullasuyu, která zahrnovala nejjižnější část Peru, západní Bolívii, severní polovinu Chile (jižní hranici incké říše tvořila řeka Maule) a severozápadní Argentinu, takže jméno "Qulla" pak mohlo označovat i příslušníky jiných etnik žijích v tomto prostoru. Právě na tento význam odkazuje moje přezdívka, protože tahle část And je mi z přírodního a kulturního hlediska nejbližší. Někdy se termínem "Qullasuyu" rozumí Bolívie
    - v ajmarštině se pro Altiplano používá označení "Qullawi", což by se dalo přeložit jako "Místo Qullů" či "Qullsko", odtud pak kečujské "Qullaw" a španělské "Collao", takže "Qulla" může znamenat jakéhokoli Indiána z Altiplana
    - někdy jsou jako "Qulla" označováni Ajmarové
    - pošpanělštěná verze "colla" se v Bolívii používá pro obyvatele hornaté západní poloviny země, naproti tomu lidé z nížin na východě jsou známí jako "camba" a obyvatelům departementu Tarija při hranici s Argentinou se říká "chapaco" ("cambas" a "collas" se zrovna moc v lásce nemají, ale to by bylo na jiné povídání)
    - v severním Chile a severozápadní Argentině se za "kolla" považují Indiáni různého etnického původu (např. jsou to potomci kolonistů z říše Tiwanaku nebo Indiánů, jež do této oblasti přesunuli Inkové), kteří dnes mluví hlavně španělsky, ale část z nich ovládá i ajmarštinu (zejména v Chile) nebo kečujštinu (především v Argentině), někteří z nich mohou mluvit všemi třemi jazyky

    S malým počátečním písmenem pak znamená:
    - v ajmarštině "lék", přeneseně "jed"
    - v kečujštině "výtečnost", "znamenitost", "vznešenost ducha" atd.; "jih"

    Jinak množné číslo se v ajmarštině vyjadřuje příponou "-naka" a v kečujštině příponou "-kuna" (v některých dialektech kečujštiny, jež jsou výrazněji ovlivněné španělštinou, se "-kuna" používá jen po souhláskách, po samohláskách následuje španělské "-s").

    OdpovědětVymazat
  22. A ráda bych ti popřála šťastný Nový rok. :-) Ve dnech okolo zimního slunovratu (21.–24. června) totiž andští Indiáni, zejména Ajmarové a Mapučové, slaví Nový rok, ajmarsky Machaq Mara (Nový rok), Willka Kuti (Slunovrat) či Mara T'aqa (Konec roku), mapučsky We Tripantu (Nový rok), kečujsky Inti Raymi (Svátek slunce, Slavnost slunce) nebo Musuq Wata (Nový rok). Podle ajmarského kalendáře teď začíná rok 5519 - 5 000 let znamená pět uplynulých tisíciletých časových cyklů a 519 let uběhlo od roku 1492. Kdyby sis o tom chtěla přečíst něco víc, je to tři roky staré: http://sites.google.com/site/machaqmara/machaqmara5516

    Jallälla Machaq Mara!
    Musuq Watapi sumaq kawsay!
    Küme ayüwkonpape tüfachi We Tripantu!

    OdpovědětVymazat
  23. Tedy, kdybych byla milionar, tak bys vyhrala letenku sem! Studuje se u nas nekde neco podobneho, nebo odkud to vsechno vis a umis? Kazdopadne sem musis nekdy prijet a poznat "realitu", urcite je nepomer umet ci neumet jejich jazyk. Prinejmensim Mapuchove jsou ale i tak opravdu otevreni, velka vetsina z nich je hrdych na svou kulturu, dokonce i tady u nas v Santiagu na trhu kousek od domu je Mapuchanka, co tam prodava nausnice atd., a hrozne rada vyklada, co vsechny ty symboly znamenaji atd., ne za ucelem prodeje, ale protoze evidentne rada, ze to lidi zajima. Novy rok oslavime, zrovna jsme si rikali, ze bychom meli slavit Vanoce, zima je bez nich divna, tak aspon mame, cim je nahradit. Nemas o indianech blog nebo neco, na co by se dalo z mych stranek odkazat?

    OdpovědětVymazat
  24. Indiánské kultury je u nás možné studovat v rámci etnologie, antropologie nebo iberoamerikanistiky, nejlépe na UK nebo v Pardubicích, ale žádný z těchto oborů nestuduji. Jak jsem řekla, Indiáni mě zajímají odmalička, takže za tu dobu jsem vstřebala nějaké informace z knih, internetu apod., ale stále je se čemu učit. Vím, že nic nevím. :-)
    Ano, Mapučové jsou trochu jiní než Indiáni na severu, což je mimo jiné dáno tím, že jejich území nebylo součástí incké říše (Inkové si podmanili jen část Pikunčů, což byla nejseverněji žijící mapučská skupina, která nebyla tak bojovná jako její příbuzní dál na jihu a kulturně tvořila přechod mezi "divokými" Mapuči a civilizovanými Indiány na severu), takže jejich kultura byla Inky ovlivněna jen málo. Mapudungun by se mi hodil z toho důvodu, že bych se chtěla dozvědět něco o mapučské etnobotanice, abych se v těch domorodých názvech neztratila.
    Blog ani stránky zatím nemám, ale časem bych ráda něco vytvořila.

    OdpovědětVymazat
  25. Mapucska etnobotnika? Kdyz sem pojedes, na jihu, kousek od Puconu, je Ruka Rayen, ubytovani na farme u jedne Mapuche jmenem Margot (ani ji zrejme rodice nechteli dat mapuchske jmeno), ktera toho hrozne moc vi a vari jen z toho, co vypestuje nebo nasbira a o vsem vi, jak se to jmenuje! Doporucuju k zastaveni!

    Az budes mit stranky, napis odkaz, urcite to bude spoustu lidi zajimat!

    OdpovědětVymazat