Chilské zprávy

Pracuju jako šroub na závěrečných pracích pro univerzitu a do toho mám zánět průdušek, kvůli kterému padl plán na zdolání mé první pětitisícovky. Moje vzlety, pády a objevy tedy pokračují převážně doma na gauči, kde si lámu hlavu nad různými psychoanalytickými spisky a kašlu na ně. A protože na druhé straně gauče je na zdi pověšená - poté, co při zemětřesení spadla na zem jsme ji zavěsili - televize, jsem se rozhodla vám povědět něco o tom, jak vypadají chilské zprávy.

Chilské zprávy jsou zároveň také zprávy o Chile. Chilský novinář tuší, že existuje i nějaký ten svět za Andami, za mořem a za Atacamou (tam žijí ti oškliví Bolivijci a Peruánci co jim stále chtějí tu Atacamu čmajznout), ale ví to především proto, že tam zajel slovutný chilský prezident, či se tam odstěhoval nějaký Chilan a otevřel si tam chilskou restauraci. Koho by také zajímalo cokoli jiného? Mezinárodní zprávy jsou ztráta času. Další zprávy, kterým je třeba se vyhnout, jsou pak všechna kontroverzní témata. Chilané nemají kontroverzní věci rádi, ještě by pak museli vyjádřit svůj názor a říct třeba i ne. Chilský novinář tedy vynechá raději všechny stávky, debaty a potraty. Čím ale naplnit hodinové zprávy tak, aby to nebylo ani ne-chilské, ne-národní, ne-naše, ani kontroverzní? Naštěstí jsme v Chile a pořád se dějí nějaké ty nekontroverzní, národní, naše katastrofy.

Vlastně se tu na zprávy nedívám, protože jsou vždycky o tom, kde kdo koho zavraždil či okradl, pak je reportáž o bezpečnosti provozu a nakonec fotbal. Naposledy jsem zapnula zprávy minulou neděli, když jsem se škodolibě těšila na reportáž o nejnovějším úspěchu chi chi chi soudruhů, kteří v Maipo otevřeli obrovský aguapark, jemuž se po půl hodině provozu protrhl hlavní bazén, který zaplavil celý areál. Lidé se, dle novinových zpráv, ale nenechali vyrušit faktem, že z celého areálu je jedno velké brouzdaliště, naopak se dál vesele koupali na zaplavených prostorách, a pořádek museli zjednat až policisté.

Dnes jsem se ale dívala, protože jsem byla zvědavá, co budou říkat o nejnovějším požáru: v sedm večer jsem si totiž nemohla nevšimnout, že za řekou se zvedá pořádný sloup kouře. Na internetu bylo napsáno, že hoří domov důchodců a že požár ohrožuje i přilehlý kostel, což jsem jasně viděla, že není pravda, neb kostel už dávno hoří, co mu síly stačí. A copak hasiči, copak dělali? Co dělali nevím, jisté ale je, že požár vznikl tak, že od vařiče chytly záclony. Zatímco personál měl, naštěstí, čas evakuovat všechny důchodce (což je jak známo hotovo jedna dvě), ohníček se pěkně rozdoutnal, a když konečně, hodinu po začátku, začaly v zácpách dívajících se řidičů troubit hasičské sirény, bylo jasné, že práce hasičů bude jako vždy odvedena perfektně. Žádné malování očmouděných zdí, žádné vynášení ohořelého nábytku. Všechno pěkně na popel. Každopádně to letos vypadá, že pokud se budeme chtít v zimě zahřívat, jak mi to radila Zita, skazkami o požáru (nejen) Národního divadla, máme už pěkné zásoby.

Když novinář dopovídal všechno o požáru, přišel na řadu Piñera. Letěl dnes na dovolenou, ale jeho vrtulníku došlo po cestě palivo a musel nouzově přistát v jakési vesnici na jihu Chile. Obyvatelé byli překvapení, jak řekla jedna z paní navlečená v klasické chilské zástěře, to je zvláštní ho vidět takhle na živo, my ho jinak vidíme jen v televizi. Obyvatelé vesnice přinesli prezidentovi jahody, jak dokazují záběry prezidenta žvýkajícího jahodu. Pak se podařilo sehnat benzín, nataknovat ho do vrtulníku a prezident zase odletěl. "Tohle se může stát jen v Chile" řekl Hvězdopravec.

Následovala nezbytná reportáž o bezpečnosti silničního provozu. Měla by se omezit rychlost, říká jako každý den odborník a připomíná tragickou nehodu autobusu s kamionem, která se stala těsně před Vánoci. Pravda sice je, že řidič autobusu usnul, protože ho dopravce nutil jezdit nadměrný počet hodin, ale rychlost, ta by se měla snížit. A také by lidé měli přestat přecházet dálnice pěšky, říká odborník. A s kolečkem, či stromem a na koni a možná by také měli přestat po dálnici jezdit na kole v protisměru, s kočárkem či na skateboardu, a kromě toho by bylo užitečné zahradit kravám a dalšímu dobytku vstup, napadá mě. Ale nebuďme kontroverzní. Hlavní je, jak známo, omezit rychlost.

A od bezpečnosti k vraždám a sebevraždám. V Argentině vypadla žena z 23.patra hotelu - jehož nebyla ani zaměstnankyně ani klientka, upřesňuje novinář - a přežila to. Přežil to i taxikář, na jehož auto dopadla. Stihl totiž včas vystoupit, měl intuici. "Mně bylo něco divnýho.", říká taxikář: "Kousek ode mně stál policajt a furt se díval nahoru."

Následuje několik dalších vražd, sebevražd a okradení, všude se válejí kusy masa. Nakonec se mihne zpráva o atentátu v Rusku.

A už je tu sport a věčná otázka, která již šest měsíců otevírá chilské zpravodajství: kouč národní reprezentace setrvává, nebo odchází? Pak se posluchač dozví, co dělá chilské národní mužstvo ve svých týmech (co na tom, že jsou to týmy, jež v evropských tabulkách nijak neexcelují?) a je čas pro kulturu.

Do Chile přijede koncertovat Shakira. Bude mít speciální podium. A chilskou kuchyni, zdalipak ochutná, zdalipak je na ni zvědavá? ptá se hned reportér pořadatelů. No ano, už se moc těší na pisco sour a na víno, říká pořadatel pyšně, aniž by si uvědomil, že právě práskl, že hvězda nejen, že nejí, ale navíc chlastá. A také chce nějaké to domácí, naše ovoce. Sleduju na obrazovce Shakiřiných 40 kilo a je mi jasné, že Chilané budou zklamaní. Empanady do ní nikdo nedostane.

A je čas pro závěrečnou reportáž. Dnes je o stresu. Studentka psychiatrie je zabírána ve své kuchyni a na noze jí visí holčička v baletních šatičkách. Ach, to je stresu. Reportér důležitě oznamuje, že ženy jsou mnohem náchylnější na stres než muži. Paní za pultem říká, že ji stresuje, že nemá na zaplacení faktur. Doktor z kliniky, kde by paní neměla ani na kávu z automatu, říká, že na stres je dobré nestresovat se a zdravě jíst. Chilan u televize polyká pytlík brambůrek, zapíjí to colou a už ví.

Dnes hořelo, Piñerovi došel benzín, na silnicích se jezdí pořád rychle a nebezpečně, pořád se strašně krade a vraždí, Bielsa se pořád rozhoduje, jak kdyby byl ženská, jo ne jo ne, a do toho tu celých, neuvěřitelných celých 12,1% žen a 5,6% mužů udává, že trpí stresem.

Tak mě napadá, že by se možná dalo říct "řekněte mi, jaké jsou vaše zprávy, a já vám řeknu, jací jste". Rozhodně mám pocit, že místo všeho, co jsem kdy o Chilanech napsala, by stačilo sem prostě dát jedno vydání zpráv...