arevných přízemních domečků a v níž je tolik barů, že je nedokážete spočítat. Když chcete jít do ulice Montecarmelo, velmi klidné ulice na okraji Bellavisty, kde je mimochodem také údajně dobré divadlo, musíte jet metrem na stanici Salvador. Vystoupíte a zavětříte, kterým směrem je Mapucho. V letních měsících ho nemůžete minout. Řeka, která těsně nad Santiagem zurčí coby malý modrý potůček a kt
erá o kilometr dále za Las Condes v Providencii nabere dimenze hučící hnědé stoky o průtoku desetkrát vyšším, je cítit vždy bezpečně. A i kdybyste ji nemohli najít, je to leh
ké: je hned za obrovskou cedulí, která oznamuje, že již brzy bude Santiago mít čističku odpadních vod. Přejdete most s krámky, kde prodávají náušnice a další šperky, a jste v Bellavistě. Jdete rovně k Cerro St. Cristobal, 800m vysokému kopci s lanovkou, který se tyčí nad Santiagem a na jehož vrcholku je kostel pod širým nebem. Nalevo budete mít postupně kavárnu, krámek, kde můžete koupit květiny, kopírovat, sázet, 
poslat fax, koupit sešity nebo něco k jídlu, opět kavárnu a jazykovou školu. Přejdete hlavní ulici Bellavista a pokračujete rovně. Vlevo máte divadlo a vpravo stánko-krámek s
potravinami, před nímž na přenoskách večer sedí vždy několik rozprávějících žen. Ve stínu vysokých stromů se ptáte, jak je možné, že v Santiagu existuje tak tiché místo. Minete bílý dům, kde bydlí JB a Mathilde a na úpatí St. Cristobalu se zastavíte u červeno-bílého čtyřpatrového domu. Vítejte! Došli jste do Montecarmelo 120. Zeptejte se vrátného na byt 31AA a jste u nás doma.
Ano, už bydlíme! Tedy, už...Byt jsme našli třetí týden našeho pobytu v Chile. Hvězdopravec byl ale na Dalekohledu na severu a nemohl se tedy na byt přijít podívat. Kromě toho byt potřeboval vymalovat a též bylo nutné ho zbavit nesmírně hnusného koberce. Majitel bytu soudil, že koberec postačí vyčistit, ale myslím, že ani Mr. Muscle s Mr. Properem by onu třicetiletou špínu nezvládli, a tak jsme nakonec rozhodli, že v bytě uděláme podlahu. A tak nastalo dlouhé vyjednávání jednak s majitelem a jednak se s pokladači podlah, které zabralo dva týdny. Kromě toho jsme prohlédli i ostatní části bytu a zjistili jsme mnohá úskalí chilské architektury. Během několika dní se tak můj slovník musel rozrůst o slova jako "shnilý" nebo "kohoutek" či "zásuvka". A jistě nepochybujete, že kohoutek stále jaksi provizorně drží ve shnilé desce v koupelně, ačkoli v bytě bydlíme již týden.
Tedy, bydlíme...spíše zatím kempujeme. Koberec je samozřejmě stále tam, kde byl, a vlivem toho nemůžeme nakupovat nábytek. Máme tedy zatím ledničku a pračku, která byla zabalena v kartónu, který skvěle posloužil jako postel poté, co nám byla doručena madrace. V záchvatu fanfarónství jsme si pořídili též červený gauč. Takže jsme už jako doma:
Ano, doma jste přeci tam, kde jste shlédli z vašeho kanape první rugbyový zápas popíjejíce pivo!Jak vidíte, máme také televizi, což je hlavně proto, že je právě Turnaj šesti národů, a také proto, že zapojení internetu, televize a telefonu trvalo kupodivu pouhý den. Ve čtvrtek přišla Margaret od VTR sepsat se mnou smlouvu. Potřebovala k tomu kopii mého RUT. RUT je základ vaší existence v Chile. Bez RUT nejste nic. Potřebujete ho, když platíte kartou, když objednáváte práci, když objednáváte na internetu, když se registrujete na chilské stránky, zkrátka pořád. Já jsem bohužel nemohla jít pryč, protože jsem už dvě hodiny čekala na zámečníka, který měl přijít vyměnit náš zámek. Výměna zámku od bytu je v Chile věc, kterou nám doporučovali všichni: Paulina a dokonce i realitní agent majitele našeho bytu. Nevíme přece, kdo má klíče od našeho bytu. A rozhodně tedy musíme vyměnit zámek, než do bytu cokoli dáme. Vzhledem k tomu, že když jsem se v hotelu, kde jsme dosud bydleli, zeptala, zda by měli ještě jeden klíč od pokoje, odpověděli mi: "Ne, ale nech si ho přidělat.", řekla jsem si, že nechat vyměnit zámek není možná špatný nápad. Na internetu jsem tedy našla urgentního zámečníka, na nějž jsem již dvě hodiny čekala, když přišla Margaret podepsat smlouvu. Zavolala jsem tedy panu zámečníkovi, který mi řekl, že přijde asi za půl hodinky, a šly jsme okopírovat můj RUT. Bylo mi slíbeno, že druhý den přijdou internet zapojit.
Po hodině přišel pan urgentní zámečník, jako obvykle s kolegou, protože v Chile nikdy nepřijde šmudla jeden, ale vždy dva. Vyndali zámek a dali na jeho místo nový, který ve skutečnosti ale moc nový nevypadal. Za pomoci pilníku pak vyrobili druhý klíč, požádali mě o můj starý klíč, který dali do starého zámku a hodili můj starý zámek do kufříku s nářadím...přesně tam, kde před tím odpočíval nenově vypadající nový zámek, který se čerstvě blyštil v našich dvěřích.
Před tím jsme nevěděli, kdo má naše klíče. Nyní to víme. Pan zámečník a též bývalý majitel našeho zámku. Už dlouho jsem neutratila 15000 pesos lépe.
Druhý den naopak skutečně přišli, opět dva, specialisté na zapojení internetu. Jeden z nich měl pod nosem roztomilé chmýří čehosi, co asi za pět let bude vousem, a druhý ještě mutoval. Zapojení internetu se ukázalo komplikované a vyžadovalo několik cest na střechu a zpět, které realizoval Mutující specialista, zatímco Ochmýřený specialista seděl u nás v obýváku a konverzoval se mnou o politice a fotbale. Dozvěděla jsem se, že v roce 1962 Chile skončilo na mistrovství světa třetí. Bohužel jsem netušila, že my jsme tehdy byli druzí, abych se mohla Ochmýřenému specialistovi pochlubit. Ale jistě budu mít ještě možnost tuto informaci použít, protože třetí místo Chile v roce 1962, v roce, kdy bylo mistrovství v Chile, je datum tak legendární, že ho ještě jistě uslyším. Též jsem se dozvěděla, že je stále určitá šance, že Chile postoupí na Mistrovství světa 2010, protože musí už vyhrát jenom s Peru, a to jsou saláti, a s Uruguají. Ale hlavně, Chile porazilo Argentinu! Opět důležitá informace pro vaše budoucí konverzace, možnost, jak ukázat, že o své nové zemi něco víte. A který klub je potřeba znát? No přece Colo Colo! A neříkejte Chilanům, že ve fotbale je povoleno přihrávat také dozadu, nikoli pouze dopředu a střílet na branku...
Co se týče politiky, Ochmýřený specialista se mě zeptal, zda jsem spíše pravičák či levičák. Pohodlně usazena na našem novém sofa v našem bytě v Bellavistě s pubertálním specialistou, který pracuje dvanáct hodin denně za pár pesos, mi přišlo poněkud ve stylu Carla Bruni pravit, že jsem spíše levičák. Nicméně jsem se nakonec přiznala. K mému údivu Ochmýřený specialista pravil, že on je pravičák. Nechápavě jsem se zeptala proč. "Nelíbí se mi, co se děje na Kubě.", řekl. Neřekla jsem, že stejně tak by mohl být levičák, protože se mu nelíbilo, jak se žilo za Pinocheta. V Chile neexistuje skutečný levicový deník, nebo skutečné hnutí, které by dvanáct hodin denně pracujícím puberťákům naznačilo, že možná svět řídící se pouze trhem není ideální.
Po dvou hodinách byl internet zapojen a v naší velké televizi, která stála nepochybně tři měsíční platy Specialisty, běžel konečně fotbal. Chilský.
A to je o našem stěhování zatím všechno. Víkendy a všechen volný čas trávíme proháněním se po supermarketech, kde se pokoušíme ulovit troubu, která by nebyla plynová, zatímco vařič chceme, aby plynový byl. Musíme tedy koupit vařič zvlášť a troubu zvlášť. Specilání nábytek na vestavěnou troubu je ale prý moc malý na všechny vestavné trouby, které mají. Větší nábytek nelze vyrobit. I na příliš malý nábytek je třeba nahoru deska. Malé desky ale neřežou. Díru na vařič si tedy budeme muset vyříznout sami. Jak vidíte, stěhování hned tak neskončí. Ale v březnu se chystáme přeci jen trochu na prázdniny.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat